Závažná díra v matrixu našeho výchovně vzdělávacího systému

To, jestli víte, kde pramení Nil, znáte zpaměti násobilku nebo víte, kdo byla Božena Němcová, je absolutně irelevantní v tom, jak šťastní nebo zdraví budete. Jak se vám bude žít se sebou samými nebo s jinými. Jak spokojeně budete žít život, který žijete.

Přesto náš výchovně vzdělávací systém je zaměřený jen a výlučně na tuto jednu složku vzdělávání. Rozvíjí rozumovou stránku, a to v zvětší části jen tím, že vám předloží už předžvýkané informace, které se musíte naučit. Samostatné myšlení je v tomto systému hodně pozadu.

Emocionální výchova, rozvíjení schopnosti cítit to, co doopravdy cítíte a schopnost následně pracovat s tím, co cítíte, přitom v našich osnovách na žádném stupni našeho vzdělávacího systému neexistuje.

A dokonce i v oborech jako je psychiatrie nebo psychologie se kromě teorie nezaobírají emocemi sebezkušenostně téměř vůbec nebo jen velmi okrajově.

Jak už jsem psal. To, jestli víte, kdo byla Božena Němcová nebo ne, nemá žádný vliv na úroveň zdraví a štěstí. To, jak umíte nebo neumíte pracovat s vlastními emocemi, má hluboký a zásadní vliv.

Emoce jsou fyzickou a hmatatelnou realitou

Nikdo nedostane mozkovou mrtvici, infarkt, žaludeční vředy nebo neonemocní vysokým krevní tlakem, protože nezná hlavní město Baskicka. Ale naopak, pokud často prožíváte hněv, který ohnivě vyjadřujete, nebo naopak dusíte v sobě, cokoliv z vyjmenovaného a mnohem víc způsobit může.

To platí pro všechny emoce, které s sebou nesou silnou energii, která má svoje specifické vlastnosti a způsobuje hluboké změny ve vašem těle. Čím silnější nebo chroničtější, tím větší a hlubší dopad a následek. Emoce jsou fyzickou a hmatatelnou realitou. Mění způsob, jak vaše čchi proudí nebo neproudí v těle.

Jak emoce ovlivňují pohyb energie?

Hněv způsobí, že energie stoupá nahoru příliš, nebo dokonce v protisměru toho, jak by měla proudit. Nebo prostě jen brání tomu, aby energie dokázala klesnout dolů.

To může mít za následek bolesti hlavy, migrény, podrážděnost nebo výbuchy hněvu, nespavost, neklid, nesoustředění, škytání, nadměrné krkání, nevolnost, pálení žáhy, zvracení, z dlouhodobého hlediska trvale vysoký krevní tlak a všechna rizika s tím spojená včetně mrtvice.

Nebo když se trápíte a mysl vám stále dokola „přežvykuje“ problém bez toho, aby došlo k řešení, energie se zauzluje. Ovlivní vaše trávení, dýchání a vylučování. Stísní vaši náladu, zabije radost ze života. Jste úzkostní nebo depresivní. Myšlenky se vám točí v hlavě a vy je nedokážete zastavit. Nespíte, nevidíte východisko.

Máte průjem nebo zácpu, bolí vás žaludek, můžete si způsobit žaludeční vředy. Jak jsem někde četl, žaludeční vředy nevzniknou z toho, co žerete, ale z toho, co žere vás. Dále můžete příliš přibírat na váze nebo hubnout.

Ráno se ztěžka probouzíte a jste bez energie, večer zase nemůžete usnout. Máte pocit těžkého těla, těžkých končetin a hlavy. Nemyslí vám to jasně, a i vnímaní je jako přes deku nebo v mlze.

7 vnitřních zranění

Mohl bych pokračovat takto dál. V čínské medicíně se příčinám nemocí, které jsou způsobené emocemi, říká sedm zranění. Je to regulérní příčina nemocí patřící mezi vnitřní příčiny nemocí a pro mě je dost zarážející, že v západním přístupu nic takového vlastně neexistuje a pokud, tak jen okrajově v některých specializacích.

A nejde, jak už jsem psal, jen o medicínu. Ani vzdělávání a výchova neposkytuje žádné nástroje. Ve školních osnovách neexistují předměty jako práce s emocemi – jejich rozeznávání, vypouštění a transformace. Druhy emocí a jaký mají vliv na naše chování, prožívání, tělesné a duševní zdraví a štěstí.

Předmět vnímaní a rozeznávání pocitů, rozvíjení citlivosti a orientace ve vnitřním světě. Trochu jsem se rozvášnil, ale tak si představuji opravdové vzdělávání vedle čistě racionálního přístupu.

Buď přeci rozumný a hlavně se neprojevuj

Náš západní přístup neposkytuje žádné nástroje. Vše jde přes rozum – prostě buďte rozumní. Neplač, nevztekej se… to je téměř vždy cesta potlačení. Prostě se uklidni a neprojevuj se.

Přitom nejsme stejní. Ani emocionálně ne. „Výhodu“ tady má přirozeně klidnější temperament, který není tak expresivní a nezmítají jím téměř nikdy silnější emoce. Jenže ne každý to tak má.

Západní přístup je ale škatulkový, standardizovaný. Takto se má chovat hodný chlapeček a takto hodná holčička. A když s tím neumíš pracovat tak, jak je pro tebe přirozené, protože tě to nikdo nenaučil (a nenaučil tě to proto, protože tví rodiče a tvé učitelky a učitelé si sami se sebou neví rady), jsi ponechán svému osudu, každý si poraď, jak umíš. Tak to děláme všichni.

Potlač, vybuchni, trp, plač, stěžuj si, týrej psa, manželku/manžela, dítě, křič, přejídej se, kuř, pij, utýrej se sportem, prací, sebepoškozováním, sexem nebo onanií… možností je víc. Víc nebo míň destruktivních. Někdy uleví, upustí na chvilku přetlak, ale doopravdy nepomůžou.

Možná vám to připadá tvrdě řečeno, ale je to realita, kterou žijeme. Někdo víc extrémně, někdo úplně společensky akceptovatelně, ale přesto ne tak dobře, jak bychom mohli, kdyby práce s emocemi byla součástí našeho vzdělávání a medicíny na každé úrovni.

Kam nás dovedla nadvláda rozumu?

Ano, jsme trénováni a učeni, ale velmi jednostranně. Nadvláda rozumu nás dovedla tam, kam nás dovedla. Jsme často nešťastní a zmatení. Máme informace – často úplně zbytečné – a snažíme se v nich najít štěstí. Jenže to nejde a nikdy nepůjde.

Člověk není jen rozum, a my s naší hypertrofovanou analytickou částí mozku jsme se vychýlili z rovnováhy tak daleko, že polykáme antidepresiva jako lentilky. Jsou nám předepisovány nejen na opravdu závažné věci, ale jak jsem někdy slyšel, i na blbý život. Informace není prožitek. Ze slova víno se nikdy nikdo neopil. Potřebujeme praxi, nejen číst výsledky výzkumů.

Všechno se rozumem zvládnout nedá. Máme i tělo, pocity a emoce. Možná je to utopie, ale věřím tomu, že pokud nechceme zničit sami sebe, potřebujeme k nadvládě rozumu jako vyvažovací prvek postavit práci s emocemi a tělesným cítěním.

Docela dobře si umím představit ve škole předměty, o kterých jsem psal výše. Asi by to byla revoluce školství a zdravotnictví, ale věřím tomu, že ji opravdu potřebujeme.

Na to, aby se to stalo skutečností, je potřeba nejdřív vytvořit ideu. Nemůžeme uskutečnit něco, o čem ani nevíme, že potřebujeme, anebo nemáme ani nejmenší představu, jak by to mělo vypadat. Chci přiložit své zrnko písku a vy přiložte to své.

Co pro sebe můžete udělat už teď?

Chtěl bych zdůraznit, že emoce jako příčina nemocí není nijak okrajovým tématem. Je to jedna z nejdůležitějších a nejčastějších příčin dysfunkcí, potíží i rozvinutých nemocí, se kterými se ve své praxi potkávám, ať už si to propojení pacient uvědomuje nebo ne.

A proto bych chtěl, aby výsledkem tohoto článku bylo to, že si svých emocí a celkově toho, co cítíte, začnete víc všímat. Neznamená to přehnaně se pozorovat. Ale když se třeba necítíte ve své kůži, zkuste vnímat, čím to může být. Je to následkem toho, že vás někdo naštval, rozesmutnil nebo z něčeho máte obavy?

Nemusíte se v tom nijak přehnaně patlat, jen si to uvědomte. Uvědomte si, kde to cítíte. Stahuje se vám žaludek, zadržujete dech, rozbolela vás hlava? Pokud víte, co to způsobilo, můžete to změnit? Příště se tomu vyhnout?

Někdy to ani není potřeba, už jen tím, že si uvědomíte a pojmenujete, co cítíte, se vám uleví. Někdy na tom potřebujete pracovat víc do hloubky. Ale to nepůjde bez toho, abyste věděli, co cítíte. Potlačením nic nevyřešíte, pokud je to něco, co se vám opakuje často.

První krok

Účelem tohoto článku není podat vám vyčerpávající návod, jak s emocemi pracovat. Na to by nestačil sebedelší článek nebo video. Tématem emocí se budu zaobírat i v dalších článcích a videích.

Tento článek měl posloužit dvěma cílům. První je, že se toto téma dostane na světlo světa o trochu víc. Je mnoho lidí, které nikdy nenapadlo, že emoce a práce s nimi můžou být tak důležité, ani to, že nás vlastně nikdy nikdo netrénoval v práci s nimi, a že je to něco, co je potřeba napravit.

A druhým cílem je právě tento první krok, který jsem zmínil. Začněte pozorovat to, jak se cítíte fyzicky a psychicky a jak to souvisí s tím, co často emočně prožíváte. Možná jste si ani neuvědomili, jak často některý typ emocí prožíváte. Je to stejné, jako když mi pacienti mají za úkol napsat jídelníček za 14 dní. Často je překvapí, jak často něco jedí nebo jak málo je pestrá jejich strava.

Emoční deník

Velmi může pomoct právě to, když si večer zapíšete, jak jste se přes den cítili. Jaká emoce převládala? Co k ní vedlo? A jak to třeba příště udělat jinak?

Možná zjistíte, že ve vašem životě převládá nejvíc jedna emoce. Nebo naopak, že se vaše emoce střídají hodně často. Nebo naopak, že zažíváte nějakou emocionální plochost, nedostatek radosti ze života.

Už jen uvědomění toho, co často prožíváte, může být prvním krokem ke změně. Nesuďte se, neporovnávejte se. Jen pozorujte, vnímejte, a to pokud možno shovívavým a laskavým způsobem.

Uvědomte si, že je to jen první krok, který sice může být zároveň už sám o sobě pozitivní změnou, ale také zatím nemusí. Budou následovat další kroky, které, jak jsem psal, si rozebereme v dalších článcích a videích.

Chcete, aby vám neutekl další článek nebo video?

Pokud vás to téma zajímá a pokud vás zajímá něco konkrétního, napište mi na erik@erik-palko.cz

Pokud vám to, co píšu, dává smysl a myslíte si, že by to mohlo pomoci někomu dalšímu, prosím neváhejte a sdílejte. Pokud nechcete, aby vám unikl další článek, stáhněte si některý z mých produktů, který vás zaujme, zdarma zde>>>, a nový článek nebo video vám přijde do vaší e-mailové schránky.