Ve své praxi spojuji prastaré učení čínské medicíny s poznatky medicíny moderní. Přes vědomý pohyb a dotek učím své klienty, jak mohou tím, že procítí a poznají své tělo, žít zdravější a radostnější život. Znovu v něm být doma.

Více než dvacet let pracuji s klienty/pacienty na tom, aby se cítili dobře. Aby je přestalo bolet to, co je bolí a pokud je už nebolí nic, aby objevili způsoby, jak se cítit ještě lépe. Já sám mám víc energie, než jsem měl třeba před pěti lety a cítím, že zlepšování není u konce. Poznal jsem sám na sobě, že na to, abych byl šťastný, spokojený, tvořivý, chápající nebo milující, na to abych se dokázal těšit ze života, potřebuji mít energii.  Teď se směji častěji a srdečněji.

Jak to bylo předtím?

Jako dítě školou povinné jsem byl v zimním období poměrně často nemocný. Byl jsem přeborník v zameškaných hodinách ve škole. Tohle mi zrovna moc nevadilo :). Později se to trochu upravilo jakoby samo od sebe, ale i tak jsem žádný imunitní superman nebyl.

Když mi bylo něco po dvacítce, jednou v noci jsem se vzbudil s docela silnou bolestí kolen. Úplně stačilo, že se jemně dotýkala, když jsem ležel na boku. Pracoval jsem v té době na částečný úvazek jako student VŠ na rehabilitaci.

U doktora

A tak jsem hned další den naklusal k ortopedovi na vedlejší oddělení. Bylo mi řečeno, že pan doktor je jeden z nejlepších ve městě. Následoval rentgen a diagnóza... subchondrální skleróza.

Zákaz běhat, chodit do kopce i s kopce, do schodů a ze schodů, nejezdit na kole. Celkově chodit co nejméně, šetřit kolena. Léky na výživu chrupavek a ibuprofen. Když jsem se bránil, že léky proti bolesti nepolykám, že ji vydržím, bylo mi řečeno, že mají také protizánětlivý účinek, tak ať je hezky beru.

Byl jsem poslušný pacient. Opravdu. Dodržoval jsem všechno do posledního puntíku. Bral jsem léky, navštěvoval procedury na mém oddělení – ultrazvuk, magnetoterapie, DD proudy, parafín. Šetřil jsem kolena a přemýšlel, kde jsem udělal chybu.

Předtím než mě začala bolet kolena, chodil jsem několikrát do týdne ráno běhat. Cvičil jsem jógu, něco přes rok jsem byl vegetariánem, nepil jsem, nekouřil. Kdyby to nebyla moje kolena, ale bolest hlavy, řekl bych si, že mám moc těsně utaženou svatozář :).

Teď si dělám legraci, ale tehdy mi moc do smíchu nebylo. Měsíce ubíhaly a stav se neměnil. Bolest byla mírnější, ale to bylo všechno. Přemýšlel jsem, co bude. Takhle jsem žít nechtěl.

Nejhorší na tom bylo, že jsem měl pocit, že žiji zdravě a stejně jsem se tomu nevyhnul. A teď jsem byl navíc odkázaný na někoho, kdo byl se mnou vždy do pěti minut hotový a já jsem byl zase venku s receptem na další dávku léku.

Výsledky terapie

Po šesti měsících mě pravidelně začal bolet žaludek. První, co mě napadlo bylo, že si s ním hraje ibuprofen. Zkusil jsem ho vysadit. Výsledek? Žaludek mě přestal bolet téměř okamžitě, kolena téměř okamžitě začala. A úplně se stejnou intenzitou jako před šesti měsíci.

Následovala další návštěva u ortopeda. Ptal jsem se doktora, co s tím. Zlepšení žádné, je mi něco přes dvacet a ani nesmím do schodů.

Odpověď, která přišla, jsem opravdu nečekal. „Vaše nemoc je degenerativní. V chrupavce čéšky máte takové prohlubně – změny, které jsou nevratné. Výrazné a hlavně dlouhodobé zlepšení neočekávejte. Pokud chcete sportovat, sportujte. Když se to zhorší, přestanete a dáte si pauzu, budete brát léky a ono to možná zase na chvilku povolí“.

Hezky jsem poděkoval a rozloučil se a další recept si již nevyzvedl. Jezdil jsem na kole a bolest nebyla ani horší, ani lepší. Několik měsíců se nedělo nic.

Terapie trochu jinak

Potom jsem si řekl, že „západní“ medicína není jediná. Začal jsem hledat. V nějaké moudré knížce jsem se dočetl, že z hlediska čínské medicíny kolena úzce souvisí s ledvinami. Bylo tam doporučeno masírovat si reflexní zóny ledvin na chodidlech a pít ledvinový čaj dle receptu Ing. Jiřího Janči.

Do tří dnů nastala výrazná úleva, jakou jsem nepoznal dlouhé měsícebez léku proti bolesti – bez bolesti žaludku. Do týdne bolest zcela ustala.

V léčbě jsem samozřejmě pokračoval ještě nějakou dobu. To bylo před patnácti lety. Výsledek? V následujících letech se bolest ještě několikrát ve velmi mírné formě ozvala. Většinou to bylo po nějaké náročné túře v Tatrách. Do dvou tří dnů bolest vždy odezněla, ať už pomocí bylin, reflexní terapie, nebo cvičení.

Tato zkušenost mě naučila, že existuje víc než jen jedna cesta ke zdraví. Následovaly různé kurzy z oblasti alternativní medicíny, studium čínské medicíny, psychoterapeutický výcvik, další vzdělávání ve fyzioterapii... objevování toho, co funguje a co nefunguje. Na mně a mých klientech. Objevování svého vlastního těla a jak se v něm cítit dobře. Cesta nejen k tomu, jak se necítit špatně, ale jak se cítit dobře.


Je to cesta, která neustále pokračuje. Pořád je co se učit a objevovat. Dnes své klienty učím, jak se zbavit bolesti nebo jiných zdravotních obtíží a cítit se dobře pomocí pohybu (který se ne vždy dá nazvat cvičením), pomocí úpravy stravy, bylin a změny životosprávy. Chtěl bych se s vámi podělit o část toho, co jsem se naučil - jak neztrácet, ale naopak získávat energii - v tomto e-booku.