Tichý zabiják, zloděj energie a radosti ze života

Existuje takový tichý zabiják. Má na kontě mnoho životů, a ještě víc chorob. Kazí nám radost ze života, vysává nám energii a nejde se mu vyhnout. Zná ho každý, hodně se o něm mluví. Každý ho cítí a vlastně necítí zároveň. Má mnoho podob a mnoho následků.

Používáme pro něj anglické slovo, tak jak to máme rádi, a ono nám bohužel pomáhá se od něj odosobnit. Je jím stres.

Tak nějak o něm víme každý. Ale víme, co opravdu dělá konkrétně nám? Jak moc se podílí na tom, jak jsem nemocní, unavení, podráždění? Jak moc fyzické, nebo psychické boleti nám způsobuje?

Kolik chuti a radosti nám sežere? Které z našich problémů v něm koření, a přitom nás ani nenapadne si je s ním spojit? Mluví se o něm hodně, ale jsem přesvědčen, že se také hodně podceňuje a nedoceňuje, co všechno umí.

Skrytý stres není o nic méně škodlivý než ten, který si uvědomujeme

Čím víc se o něčem mluví a čím víc je něco nekonkrétní, tím větší tendenci máme začít to ignorovat. Stává se to jen prázdným pojmem, který navíc používáme nesprávně. Jako třeba deprese. Říkáme „máme depku“ i blbé náladě, přitom deprese je vážné onemocnění.

Čím víc vágním a nejasným se nějaký pojem stává, tím méně mu rozumíme a zabýváme se jím. A tím pádem máme tendenci s konkrétním problémem, který se za ním skrývá, nic nedělat.

A tak si stres plíživě dělá svoji práci dál a dál. Může se převléknout téměř za cokoliv. Třeba za vaše špatné trávení, nesnesitelné nadýmaní, reflux s pálením žáhy nebo jen s bolestí v krku. Žaludeční vředy, dráždivé střevo s průjmy, astma, ekzém, lupénku, migrénu, bolet zad, nespavost, neustálé vyčerpání, podrážděnost, návaly úzkosti a panické ataky, deprese…

Mohl bych pokračovat velmi dlouho. Stres si totiž spolehlivě sedne tam, kde máme konkrétně my nejslabší část, a tu „použije proti nám“. Jeho projevy můžou být jak psychické, kdy si třeba víc uvědomujeme, že může jít o stres (nebo také ne), nebo i vysloveně tak fyzické, že nás ani nenapadne si je se stresem spojovat.

A tak třeba polykáme pilulky proti překyselení žaludku nebo si mažeme ekzém kortikoidní mastičkou. Jenomže příčina je někde hlouběji. Problém je, že těchto hlubin se taková léčba nedotkne, a tak jen kloužeme po povrchu bez šance na konečné uzdravení.

Tento článek se nesnaží být odborným pojednáním o různých děleních stresu na eustres a distres, akutní a chronický a jeho fázích na poplachovou, rezistentní/adaptační, vyhoření atd. Je toho plný internet.

Chci stres zbavit jeho neosobního označení, které ho činí špatně uchopitelným, a ukázat, kudy vede cesta ven z pohledu čínské medicíny.

Napětí celé bytosti

Pro mě je stres do velké míry synonymem slova napětí nebo tlaku. Jak fyzického, tak psychického. Osobně neznám psychické napětí, které by existovalo bez napětí fyzického, a opačně, i když někdy v jemnější, nebo spíše nevědomější rovině. To také nelze.

Je to vlastně logické. Rozdělení lidské bytosti na psychickou a fyzickou část totiž ve skutečnosti neexistuje. Je to koncept, myšlenkový konstrukt, který jsme si vymysleli my lidé. Není reálný.

Pomáhá nám mluvit o některých projevech lidské bytosti, ale nepomáhá nám ty projevy skutečně pochopit a porozumět jim. Spíše naopak – mate nás a většina lidí díky tomu vnímá sama sebe jako složeninu psychického a fyzického.

Říká „Já“ a myslí tím svoji mysl, říká „moje tělo“ a myslí tím nějaké vozítko pro naše já. Jenže my nejsme lego, nemáme různé části. Jsme celek a jen takto celiství jsme zdravou lidskou bytostí.

Zkuste si to, není to tak těžké. Představte si opravdu živě, jak olizujete citrón. A teď si představte, že do oloupaného citrónu koušete jako do jablka. Živě si představujte, jak se do něj zařezávají vaše zuby a jeho šťáva vám teče do úst. Děje se něco? Jasně, že se děje. A změnili jste něco ve „fyzické realitě“?

Vždyť jste pracovali „jenom“ s představou. Obrazem v mysli. A najednou máte ústa plná slin. Reálných a hmotných slin. Myšlenka ovlivnila hmotu. Sliny v ústech si nepředstavujete, jsou reálné. Příkladů bychom našli nespočet. Chvilku si představujte něco pro vás skutečně sexuálně vzrušujícího.

Nebo si vzpomeňte na situaci, když vás někdo opravdu vytočil. Na nevyřešený problém, který vám způsobuje úzkost. Podle toho, na co myslíte, můžete cítit příjemné lechtání, nával krve do hlavy a horko, zatínání zubů a pěstí, stažení trapézů, nepříjemné stahování žaludku nebo výraznou změnu dechu.

Zkuste to od sebe oddělit. Pokud k sobě budete poctiví, tak zjistíte, že to nejde. A opačně to platí úplně stejně. Nastavte svoji tělesnou pozici tak, abyste vypadali jako velmi smutný člověk. Skloňte hlavu, svěste ramena, dívejte se do země, dýchejte povrchně a občas si smutně povzdechněte.

Vydržte to chvilku. Jak se budete cítit? Jaké myšlenky vás budou napadat? A teď se narovnejte, zvedněte hrdě hlavu a dívejte se do dálky, hezky se nadechněte a dýchejte zhluboka, usmějte se.

Změnilo se vaše psychické nastavení? To bych řekl, že ano. Můžete se v této pozici cítit depresivně? Asi vám to půjde podstatně hůř než v té předchozí.

Způsob, jakým používáme svoji mysl, velmi hluboce ovlivňuje to, co se v nás děje tělesně, a naopak. Ať už je vstup tohoto tlaku, který na nás působí, víc tělesný, nebo psychický, vždy ovlivní celou naši bytost.

Pokud si svými myšlenkami a nastaveními udržujeme permanentní pocit napětí, pohotovosti, očekávání něčeho nepříjemného, neměli bychom se divit, že jsme neustále vyčerpaní, protože tento stav napětí je sám o sobě velmi vyčerpávající. Je energeticky velmi náročný.

Západní pohled na stres

Ze „západního“ pohledu se v těle spustí celá kaskáda dějů, a to na nervové i hormonální úrovni. Stres pro nás vytváří pocit ohrožení, ať už je reálné, nebo jen předpokládané. Pro náš organismus prostě reálné je. Nastává rekce „útoč, nebo uteč“. A náš organizmus se na to připraví. Vládu převezme sympatický nervový systém, vyloučí se neuromediátor noradrenalin (norepinefrin).

Hormonální systém vyloučí stresové hormony, jako je adrenalin (epinefrin), a glukokortikoidy – kortizol a kortizon. Jako hlavní zdroj energie se do krve uvolňuje glukóza. Účelem toho všeho je aktivovat svaly a orgány, které potřebujeme, abychom se zachránili, dodat jim energii a živiny.

Zvyšuje se krevní tlak a srdeční činnost, napětí svalů, uvolňuje se cukr do krve, zostřují se smysly. Naopak orgány, které momentálně k přežití nepotřebujeme, jako je trávicí a rozmnožovací systém, se dostávají do útlumu, a krev a živiny se z nich odvádějí, jak bylo řečeno, jinam.

Pokud následuje naše skutečná fyzická reakce (útok nebo útěk) a díky tomu stresový faktor pomine, nadbytečný cukr a hormony se tím spálí, svalové napětí se sníží a všechno se vrátí do normálu.

Jenže v dnešní době jsou často naším stresem věci, na které fyzicky reagovat je nemožné, nebo minimálně nevhodné. Přebytek energie a hormonů zůstane nevyužitých. Nervový i svalový systém zůstává dál nabuzený, v krvi nám dál kolují nadbytečné hormony a cukr.

A to má za následek napětí, které přetrvává dál a často se stává chronickým.

Stresu se nedá vyhnout

Mnohé ze stresujících faktorů zažíváme opakovaně každý den. Třeba v práci a pracovním kolektivu, doma ve vztazích, při řešení finanční situace… A mnohé z nich nejde vyřešit jednorázově. A tak vzniká chronické napětí a chronické vyčerpávání rezerv organizmu.

Svět bez stresu neexistuje. Je samozřejmě velmi důležité identifikovat naše největší spouštěče stresu a pokusit se je odstranit, nebo alespoň minimalizovat. Pokud nás naše práce opravdu nebaví, je nám špatně od žaludku, jen na ni pomyslíme, a každé pondělí máme záhadné bolest hlavy nebo trávicí obtíže, asi by bylo opravdu moudré změnit práci.

To samé znamená pro partnerský vztah, který už nemá budoucnost apod. Pokud zjistím, že čtení novin nebo koukání na večerní zprávy mě opravdu neustále stresuje, tak není nic snazšího, než je přestat číst a sledovat.

Ale život na nás bude mít stále nějaké nároky a tomu se nejde vyhnout. To, co je pro někoho stresující, jiný zvládá úplně v pohodě. A i vy sami jste určitě zažili různá období. Někdy jste i závažnější problémy řešili s lehkostí a někdy jste se hroutili i z maličkostí, protože bylo všeho na vás tak nějak moc.

Kromě toho, že se snažíme eliminovat co nejvíc věcí, které nám zbytečně znásobují stres v životě, je potřeba pracovat také na naší odolnosti vůči stresu.

Z pohledu čínské medicíny

Z pohledu čínské medicíny je pro zdraví klíčové, aby energie a krev v těle obíhaly plynule. Je důležité, aby se dostaly tam, kam je potřeba, a vyživily to, co je potřeba. Chronické napětí, které stres způsobuje, omezuje hladkou cirkulaci energie i krve. To následně vede k různým poruchám funkcí organizmu a později k nemocem.

Jak jsme si řekli, fyzická a psychická stránka tvoří jednotu, takže se z toho stává začarovaný kruh. Naše myšlenky, strachy, obavy, očekávání atd. zvyšují tělesné napětí a tělesné napětí, dysfunkce orgánů a nemoci zase způsobují napětí psychické.

Uvolnění tohoto napětí je tedy pro zdravé fungování organizmu nevyhnutné. Vnitřní uvolněnost tedy není nějaký luxus a nadstandard, ona je nevyhnutelnou podmínkou zdraví.

Napětí má za následek stažení svalů, která následně zhoršují naše srovnání těla. Hlava se stává víc předsunutou, a tím přetěžujeme svaly krku, ramena se zvedají nahoru a tlačí dopředu, příliš se prohýbáme v bedrech. Všechno toto nám způsobuje další bolest a vyčerpává nás to.

Protože toto napětí, i když si ho nevytváříme vědomě, se nestane samo. Aby byl sval v napětí, musí se stáhnout. A ten sval musíme stáhnout a držet stažený my.

Takže stažení svalu vyžaduje naši aktivitu a jeho následné držení v napětí vyžaduje aktivitu další. A tato aktivita vyžaduje energii. Naši energii.

Kterou když spotřebujeme na držení svalů v napětí a na držení různých částí těla v nesprávné poloze, která díky napětí vznikla, nemůžeme použít na nic jiného. Přes stažené svaly proudí energie, krev, lymfa i nervové vzruchy hůř. Tělo je špatně vyživováno i čištěno. Napětí se hromadí a uzamyká v různých částech těla.

Jsme unavenější a podrážděnější. Nedokážeme se uvolnit ani ve spánku, protože tělo i mysl jsou v neustálém stavu vnitřní připravenosti. Nekvalitní spánek nám znemožňuje zregenerovat, a tak stres snášíme stále hůř.

Ale zvykneme si a začne nám to připadat normální. Ale to, co mnoho lidí považuje za normální, je ve skutečnosti permanentní stav mírné úzkosti a diskomfortu v důsledku nedostatečné a zablokované energie.

Pokud máme energie málo, má tendenci stagnovat a stagnaci způsobí i mírné napětí. Je to jako s vodou v řece. Pokud je proud silný, odplaví jakoukoliv překážku a nečistotu. Pokud je ale koryto téměř vyschlé a proud je slabý a pomalý, velmi snadno se znečistí a přehradí.

S nízkou hladinou energie se cítíme vyčerpaní, bez vitality, ale náchylní ke krátkým návalům energie. Cítíme se nestabilní. Často se cítíme nabuzení a nemůžeme spát. Cítíme se pronásledování pracovními i rodinnými povinnostmi.

Přes den sotva lezeme, ale když přijde večer, tak se nám nechce spát (nebo nemůžeme usnout), a tak jsme vzhůru do noci. Za tím vším je neustálá úzkost. Cítíme se zranitelní a často bráníme sami sebe s agresivitou namířenou proti ostatním. Jsme zranitelní vůči našim vlastním vnitřním turbulencím. Máme sklony k panice a bezradnosti.

Jak z toho ven

Toto všechno je výsledek slabé a nestabilní energie. Možná se poznáváte v některých bodech, možná dokonce ve všech. Jak už jsem psal, stresu se nejde úplně vyhnout. Nějaký tu stále bude. Ale čím je naše energie silnější a stabilnější, tím jsme silnější a stabilnější i my.

Stále zažíváme celé spektrum emocí. Ale nejsme jimi vláčeni sem a tam. Ve skutečnosti neexistují dobré a špatné emoce. Ale existují přílišné nebo příliš dlouho trvající emoce. Pokud se v nich nezasekneme a ony odplynou, je to v pořádku a přirozené.

Pokud máme dostatek energie, připadáme si ve skutečnosti víc živí, víc přítomní. Dokážeme si vychutnávat radosti života, na které se nám předtím nedostávalo energie a jako by byly zastřené nějakým závojem otupení. Tím, že jsme stabilnější a silnější, nestresuje nás tolik věcí jako předtím.

A stres ze situací, které jsou pořád pro nás stresující, dokážeme uvolnit a nehromadit ho v sobě. A tak minimalizujeme negativní působení na naše psychické i fyzické zdraví.

Qi gong (čti čchi kung) je jeden z nástrojů tradiční čínské medicíny, který je podle mě v boji se stresem nejúčinnější. Dokáže doplňovat energii, posilovat a zprůchodňovat její cirkulaci v těle, a tím uvolňovat vnitřní i vnější napětí. Když je tok energie silnější, postupně zprůchodňuje stagnace energie a my se cítíme uvolněnější a stabilnější.

Pokud chcete vědět víc, podívejte se sem. >>>