Proč stárneme mnohem rychleji? Překvapivý důvod, na který jste nejspíš nepomysleli

Je jeden důvod, proč stárneme a degenerujeme mnohem rychleji, než bychom museli, o kterém se moc nemluví. Říkám mu deviace příjemným (tento termín jsem poprvé slyšel od své skvělé učitelky Clary Lewitové, a už mě nepustil).

Možná nevíte, co to je, a nikdy jste o tom neslyšeli. Možná vám to přijde jako podivné slovní spojení. Ono možná podivné je. Ale je také velmi nebezpečné.

Dokonce tak nebezpečné, že stojí za pádem takových impérií, jako je třeba Římská říše nebo Antické Řecko. Vlastně za každou velkou civilizací. Když se podíváte dnes na zženštilé nagelované Italy nebo na líné Řeky a jejich ekonomiku, těžko budete chápat, jak to v minulosti mohla být tak velká impéria.

Dnes je všechno rychlejší, takže jako příklad nám postačí podívat se na tlustou Ameriku. Dcera jedné mé klientky je momentálně na výměnném pobytu v Americe. Bydlí v rodině, kde pětileté dítě váží 93 kg a osmileté 130 kg. Říkáte si, jak je možné něco takového dopustit?

Jednoduše. Pomalu, plíživě. A hlavně proto, že si to můžou dovolit.

Můžou si dovolit spousty chutného, kaloricky velmi bohatého jídla. Kolik chtějí a kdykoliv chtějí. Můžou si dovolit nehýbat se, nic těžkého nenosit, nedělat žádnou těžkou práci, nikam daleko nechodit. Pít nápoje s obrovským obsahem cukru. Kdysi byl cukr, nebo jakékoliv sladidlo, luxus. Dnes si ho můžeme dovolit kolik chceme.

A to je ten kámen úrazu. My můžeme. A člověk je evolučně líný, aby šetřil energii na chvíle, kdy ji bude opravdu potřebovat. Je evolučně naprogramovaný, aby vyhledával sladká a tučná jídla, která jsou energeticky nejbohatší.

A také aby to, co z nich získal, pečlivě uskladnil ve formě tuku jako zásobu na horší časy. Jenže dnešní doba nám opravdu nepřeje.

Dnešní doba nám nepřeje

Nebo přeje až moc, podle toho, jak se na to díváte.

Trpíme v ohromném nedostatku a nadbytku najednou. Máme hrozně málo pohybu a zátěže, která by nám prospívala. Máme hrozně málo kvalitního a opravdového jídla. A na druhé straně máme hrozně moc nekvalitní nutričně sice chudé, zato na kalorie bohaté průmyslově vyráběné stravy.

Máme i víc než dostatek stresu, který nás paralyzuje. A také víc než dostatek zábavy i práce, při které se nehýbeme.

Deviace příjemným se nevztahuje jenom na vyhledávání příjemných prožitků a věcí, jídel, sexu a zábavy. Ale ještě častěji na to, co se nás týká každý den. Je nebezpečná právě v tom, že nás „nutí“ některé věci nedělat.  

Přizpůsobit si téměř všechno kolem nás tak, aby to bylo pohodlné a příjemné a vyhnout se všemu nepohodlnému a nepříjemnému.

A to je to, co podle mě položilo velké civilizace na lopatky. Žít si jako ve vatičce může být na chvilku příjemné, ale také smrtelné. Vypěstujte kytku ve skleníku, kde má všeho vždy akorát (vláhy, tepla, světla) a potom ji zasaďte do normálního světa.

Stačí menší nepřízeň počasí, nebo prostě jen obyčejná realita, a je po ní. My se působením deviace příjemným stáváme právě takovými skleníkovými květinkami.

Deviace příjemným je celospolečenský problém „civilizovaného západu“. Zasahuje úplně všude. V tomto článku si posvítím na to, jak devastuje náš pohybový aparát. Jaký vliv má na to, jak se hýbeme, nebo naopak nehýbeme a jaké pohyby děláme.

Škála a rozsah pohybů, které běžný dospělý člověk dělá, je často žalostná.

Je nám nepříjemné zvedat ruce nahoru, případně je tam chvilku držet. Klečet nebo si sedat na bobek. Pohybovat se nebo chvilku vydržet v pozici nízko u země. Otáčet se a sahat dál za sebe. Výrazněji se natahovat do strany nebo i před sebe. Vytáčet trup do krajnějších poloh.

Vyhýbáme se téměř všemu, co nám není úplně příjemné, nebo je jen trochu nepohodlné a namáhavé.

A tak se náš rejstřík pohybů zužuje, oklešťuje a tvoříme si slepá místa. Ztrácíme schopnost pohybů, které jsme v dětství uměli udělat s úplnou samozřejmostí, lehkostí a ladností. Ale my často ani nevíme, že jsme o tyto schopnosti přišli. Tak jako doma máme věci, o kterých nevíme, že je máme, protože jsme je už dlouho nepoužili.

S tím rozdílem, že věci, které nepostrádáme, nejspíš nepotřebujeme. Kdyby zmizely, ani bychom to nepostřehli. S omezeným rejstříkem pohybů je to ale úplně jinak. Také je sice nemusíme postrádat. Nemusíme vůbec vědět, že nám chybí nebo že je neumíme vykonat s lehkostí a správně.

Jenže na rozdíl od starého trička, které za našimi zády někdo vyhodil, tuto ztrátu pocítíme.

Sice nás hned (nebo také nikdy) nemusí napadnout, že jsme ztratili schopnost vzpažit ruku bez toho, aby nám lopatka přehnaně „vyjela“ ven, ale později nás začne bolet rameno, nebo krční páteř. Chceme hodit psovi míček a najednou nám „z ničeho nic“ křupne v rameni a začátek chronického problému je na světě.

Stárneme přirozeně?

Připíšeme to stárnutí. Přece nikdo nemládne. Ale vůbec nás nemusí napadnout, že způsob, jakým používáme své tělo, co a jak děláme, nebo možná častěji neděláme toto stárnutí urychluje. A někdy opravdu výrazně.

Vzpomínám si na jednu pacientku z mého působení na klinice. Byla to učitelka angličtiny (kolem padesáti let) na vysoké škole. Přišla, protože se chtěla vyhnout operaci – totální náhradě kyčelního kloubu. Po vstupním vyšetření jsem ji učil několik základních cviků.

Živě si vybavuji její překvapení (a následně moje), že na postižené straně není schopná udělat pohyb ani čtvrtinového rozsahu oproti zdravé straně. Nebyl jsem překvapený z omezeného rozsahu. To se při její diagnóze dalo čekat.

To, co mě dostalo, bylo to, že paní neměla ani tušení, že má až tak velké omezení. To znamená, že se o tento pohyb už dost dlouhou dobu ani nepokusila. V jejím případě toto omezení nevzniklo ze dne na den. Vyvíjelo se měsíce, nebo možná roky.

Pokud jisté pohyby neděláme, zatěžujeme svaly a klouby jen v omezeném rozsahu. V jistém směru víc, než je zdravé, a v opačném zase míň, než je zdravé. To znamená, že některé svaly budou silnější (nebo jen přetíženější) a zkrácenější než jiné svaly na opačné straně, které budou slabší a ochablejší (nebo někdy také tuhé a přetížené).

Ve výsledku jedny budou tahat víc a druhé míň a kloub se dostane ze své ideální pozice. Nebude sedět v kloubní jamce správně. Následkem toho se bude určitá část kloubní chrupavky promazávat víc a jiná málo, část chrupavky bude permanentně víc zmáčknutá a opotřebovávaná.

Chrupavka v kloubu nemá jinou možnost výživy než do sebe nasát tekutinu v kloubu. Musí být neustále promazávaná. Na to je potřeba pohyb v plném rozsahu a také střídaní tlaku a uvolnění. Pokud je chrupavka někde permanentně v kompresi (vyždímaná), nemůže do sebe nasát nic.

A zase naopak, pokud se některé části chrupavky v důsledku nedostatečného rozsahu pohybu nepromažou, nestlačí, a následně neuvolní, také do sebe nemůžou nic nasát.

A tak vznikne kloub, který není dostatečně vyživený ani promazaný a nesedí v kloubní jamce správně. Takový kloub nejenom mnohem rychleji degeneruje, ale také se mnohem snáz zraní.

Stačí trochu nezvyklá (u někoho rozumějte normální) zátěž. Jenom v něm křupne a už je vymalováno. A věřte mi. Spravit poškozený kloub je o dost těžší než poškozený sval.

Regenerace kloubu postupuje pomalu právě proto, že výživa jeho chrupavky neprobíhá pomocí krevního zásobení, ale jak už bylo řečeno promazáváním a nasáváním synoviální tekutiny.

Vazy a šlachy sice prokrvovány jsou, ale o dost míň než třeba svaly, a také ony se proto hojí pomalu.

Takže věřte mi: O klouby skutečně stojí za to pečovat. Některá poškození spravit už nejde a potom je pozdě naříkat. A zdravé klouby a páteř můžou být právě tím podstatným rozdílem, jestli si budete užívat svoje zlatá, nebo zrezivělá léta.

 

Jestli vám tělo bude sloužit, nebo bude vaším vězením.

 

A z praxe můžu říct, že v dnešní době toto není záležitost jenom lidí pokročilého věku. Je to běžný problém i čtyřicátníků, nebo ještě mladších.

Takže zpět na začátek. Reklama a prodej různého zboží a služeb se nás snaží přesvědčit, že cítit se příjemně, vyhledávat požitky, všechno si ulehčit a co nejrychleji sprovodit každou
„nepohodlnost“ a nepříjemnost je přesně to, co bychom měli chtít.

Nebo ještě lépe koupit si to. Že to je ten rozdíl mezi tím, jestli jsme šťastní a spokojení, nebo naopak.

S ničím menším bychom se neměli spokojit. Jenomže pokud tomu podlehneme a necháme se ochotně a pohodlně zbavit našeho zdravého selského rozumu, chytíme se do začarovaného kruhu deviace příjemným. A z tohoto kruhu se velmi těžko dostává.

Proč? No právě proto, že na příjemné se hrozně rychle zvyká. Jak už bylo řečeno, člověk je evolučně naprogramovaný být líný, aby šetřil energii, protože v minulosti nebylo snadné opatřit si tolik výživné potravy, abychom přežili.

Takže plýtvat s ní bylo o život, nebo minimálně o tom, že jsme neměli dost energie na úspěšné rozmnožení a následné uživení potomků.

Jenomže to už není náš problém. Máme kalorické energie nadbytek. Žijeme v úplně opačném extrému.

Jak se dostat z bryndy ven?

Jak si i v dnešní době udržet zdravé tělo? Svaly, klouby?

První krok je uvědomit si, že něco jako deviace příjemným existuje. Pokud o tom víme, můžeme s tím něco dělat.

Tady je pár tipů:

  • Zkuste méně času trávit nehybným sezením v super-mega pohodlných gaučích a křeslech. Sedněte si občas na zem, na bobek, na paty nebo do různých asymetrických sedů. Že to je nepohodlné? No a? Vždyť se právě z této deviace léčíte.
  • Méně si zadek vozte a víc choďte. Vystupte o zastávku dřív, méně používejte výtah. Já vím, že to víte. Ale víte co? Vědět nestačí. Počítá se jenom to, co skutečně děláte.
  • Máte židli na kolečkách? Prima. Zvedněte zadek a pro to, co je metr a půl od vás (třeba papíry v tiskárně), si dojděte.
  • Potřebujete něco říct kolegovi, který sedí ve vedlejší kanceláři? Opakujte předchozí postup.
  • Zkuste se častěji protahovat, natahovat se po něčem, klekat si, dřepět, chodit po čtyřech. Dopředu, dozadu, do stran. Břichem nahoru i dolů.
  • Předklánějte se i zaklánějte. Zkuste nezvyklé pohyby. Natahujte se pro věci za sebe.
  • Vsedě na bobku (pokud je to možné, tak i s patami na zemi) čistěte zeleninu přímo nad košem. Nebo si položte notebook na zem před sebe a chvilku pracujte nebo surfujte takto. Nebo v této poloze odepište na pár sms.
  • Válejte se po zemi. Zapojíte tak svaly úplně jinak a zároveň se promasírujete tlakem o podlahu. Možná ani netušíte, jak je to příjemné. Je to zároveň masáž, koordinace, mírné posilování i protažení.
  • Zkuste se plazit.

Je tolik možností. Pokud vás zajímá víc a třeba i sofistikovanější, ale stále jednoduchá cvičení, podívejte se zde>> Naučíte se i jiné způsoby, jak účinně „vyvětrat skleník“, aby vás deviace příjemným nedostala 😊.

A pokud vám přijde, že začlenit trochu víc pohybu, a omezit alespoň něco z vaší denní porce deviace příjemným je těžké, budu parafrázovat sourozence Hartwigovy.

Zbavit se závislosti na heroinu je těžké, vyléčit se z rakoviny je těžké, porodit dítě je těžké. Trochu se hýbat není těžké!

 

Erik Palko
Ve své praxi spojuji prastaré učení čínské medicíny s poznatky medicíny moderní. Přes vědomý pohyb a dotek učím své klienty, jak mohou tím, že procítí a poznají své tělo, žít zdravější a radostnější život. Znovu v něm být doma. Napsat mi můžete na erik@erik-palko.cz Více o mě se dočtete zde >>
Komentáře
  • Chcete získat energii a zdraví, abyste mohli žít takový život, po jakém skutečně toužíte?

    Skvělým krokem může být právě tento eBook. Neváhejte a vykročte na cestu zdraví a energie už dnes :)

  • Nejnovější příspěvky
  • Rubriky