Proč si možná vaše dítě zláme kosti?

Asi před rokem v zimě jsme s přítelkyní seděli v jedné restauraci u krbu. Ve vedlejším salónku byla asi nějaká rodinná oslava. A za stolem u vchodu do salónku seděly dvě děti. Holčička asi pět let, kluk asi čtyři. Na stole měly zapnutý notebook a koukaly na nějaké pohádky. My jsme nikam nepospíchali, seděli jsme tam díky atmosféře a krbu opravdu dlouho. Čtyři, možná i pět hodin.

A děcka také. Seděly tam jak pecky. Jediné, co se hýbalo, byly pohádky a hry na monitoru počítače. Občas ze salónku vyšel nějaký dospělý, pokaždé jiný, a vzal děti postupně na záchod. To se opakovalo za tu dobu asi 3–4krát. A děti si zase sedly na židle a čuměly zhypnotizované tím, co se dělo na obrazovce. Samy se ze židlí nezvedly ani jednou.

Co to má společné s vyhrožováním, že si vaše děti zlámou kosti?

Jsem fyzioterapeut, a i když se na děti nespecializuji, pár mi jich už rukama prošlo. A také znám zkušenosti od kolegů a kolegyň. K tomu vidím, co vidím, když se dívám z okna nebo se procházím venku po sídlišti. Nebo spíš to, co nevidím.

Nevidím si hrát děti venku. Nevidím je běhat, hrát si s míčem, na schovku, skákat gumu nebo školku, lézt po prolézačkách nebo po stromech. Občas vidím maminky s kočárky a úplně malými dětmi na ohrazených hřištích. Ale větší děti ne.

A potom zase vidím děti v ordinaci s vadným držením těla. S nedostatečně vyvinutými svaly a žalostnou koordinací.

Odborně se tomu říká dyspraxie. A víte co? To, že dítě chodí třeba na tenis, ho z bídy nevytrhne. Viděl jsem poměrně dost malých „sportovců“, kteří s koordinací a s naučením se úplně jednoduchého cvičení mají stejný problém jako děti, co nesportují.

Učit se jednomu sportu, jedné specializaci a jinak se téměř vůbec nehýbat, totiž v mnoha případech nestačí.

Bez pestrosti to fungovat nebude

Dětský mozek, svaly, kosti a vlastně celý organizmus potřebuje pestrost. Co to má společného s kostmi vašeho dítěte? Vysvětlím vám, jak funguje lidské tělo. Když konstruktér navrhuje třeba most nebo výtah nebo kolo, navrhne je tak, aby unesly několikanásobek hmotnosti, kterou kdy vůbec můžou být zatížené.

Lidské tělo ale funguje jinak. To není zkonstruované, ale vyvíjí se. Nemáme kosti nebo svaly, které by byly sedmkrát tlustší a pevnější jen tak pro jistotu. Byly by moc těžké a energeticky by bylo velmi náročné, nebo dokonce nemožné je uživit. Hlavně v dobách minulých, kdy shánění potravy bylo opravdu těžké.

Tělo je ale plastické. Na základě prostředí a nároků, které je na něj kladeno, se přizpůsobuje. Pokud je dítě od mala vystavováno jistým stimulům, stresům prostředí, vyvine si vlastnosti a schopnosti, které mu v tom konkrétním prostředí pomůžou co nejlépe prospívat.

Například to, kolik potních žláz v kůži se vyvine, záleží na tom, jakému horku je dítě v prvních letech života vystaveno. Dítěti v Africe se jich vyvine víc než malému Eskymákovi. Když dítě dostatečně běhá a skáče, vyvinou se mu silnější kosti.

Lidé, kteří v mládí hráli často tenis, mají například kosti na dominantní horní končetině až o 40 % tlustší než na té druhé. 

Na to, aby měl později v dospělosti člověk dostatečně silné kosti, je kriticky důležité, aby je v dětském věku a mládí dostatečně zatěžoval. Samozřejmě je důležitý i dostatečný přísun vápníku a vitamínu D. Ale mnohé výzkumy prokázaly, že bez dostatečné zátěže ani kvanta vápníku a déčka nic nezachrání.

Co neuděláš „dnes“, na to může být „zítra“ pozdě

Nejdůležitější je puberta a období dospívání. Když ale není dítě vedeno k pohybu už v dětství, kromě toho, že si deficit zátěže vybuduje už jako dítě, myslíte si, že najednou v pubertě úplně změní svůj životní styl a začne se hýbat? Jako puberťák bude nejspíš už dostatečně „přirostlý k počítači nebo mobilu“.

Problémem totiž je, že tloušťka a pevnost kostí se převážně utváří před dvacátým rokem života. Čím víc dítě a mladý člověk svoji kostru používá, tím bude pevnější. Ale funguje to bohužel i opačně. Čím menší aktivita a zátěž, tím křehčí kostra se vyvine. Jakmile ale kostra přestane růst, kosti už moc nezesílí.

U děvčat to nastane zhruba po dvacátém a u kluků po dvacátém pátém roce života. A i při velké snaze se to na kostře už příliš neodrazí.

Potom už jsou kostní buňky, které budují kosti, schopné kost jenom opravovat, ale už ne výrazně dobudovat. A věkem to už nikdy nebude lepší. Naopak. Přijde čas, kdy bude kostní hmoty už jenom ubývat.

Když si v mládí vybudujeme pevnou kostru, máme dostatečně vyváženou stravu s dostatkem vápníku a vit. D a stále se dostatečně hýbeme, úbytku kostí se nemusíme příliš obávat. I když bude kostní hmota ubývat, má z čeho.

Není to nemoc stáří

Osteoporóza se většinou považuje za nemoc stáří. Jenomže ono to tak úplně není. To, jestli přijde a v jak závažné formě, o to se hraje v dětském a mladém věku. Protože v dospělém věku už, jak víte, s tím moc neuděláte a v pokročilém věku, kdy se ohlásí, můžete už jen hasit následky.

A osteoporóza je vleklá, nepříjemná, často i bolavá a nákladná nemoc. Léčit ji moc neumíme. Dá se zpomalit pomocí podávání doplňků stravy a mírného pohybu, někdy dokonce mírně zvrátit. Ale to závisí také na míře postižení a zázraky nečekejte.

  Nebo?

Pro ženy má dobré účinky podávaní doplňků obsahujících estrogen, jenomže tyto doplňky zvyšují riziko onemocnění srdce a vzniku rakoviny. Existují i léky, které potlačují činnost buněk, které odbourávají kostní hmotu, ale ty zase mají často nepříjemné vedlejší účinky.

Proto je nejlepší strategií prevence. A na tu je potřeba myslet opravdu zavčasu a je to na vás rodičích. Proč už víte. Aby si vaše dítě, když už dítětem nebude, nezlámalo kosti.

Nejvíce jsou ohroženy ženy. A z nich nejvíce ty, které žily sedavým způsobem života a přitom ještě trpěly nedostatkem vápníku a vitamínu D. Ale muži trpí osteoporózou také, i když v menší míře.

Jak píše Lieberman:

„Moderní strava založená na obilí je žalostně chudá na vápník – obsahuje ho dvakrát až pětkrát méně než typická strava lovců a sběračů… Miliony let přirozeného výběru zkrátka nepřipravily naše kostry na dospívání při nedostatku fyzické aktivity, vápníku, vitaminu D a bílkovin.

Navíc se ženy až donedávna dostávaly do puberty až v šestnácti, což jim dávalo několik let navíc na stavbu větší, silnější kostry. Genetické variace rovněž hrají důležitou roli, neboť dávají některým lidem výraznější predispozice pro osteoporózu. Ovšem stejně jako s mnoha jinými onemocnění z nesouladu by jedinci s těmito geny byli méně ohroženi, kdyby se naše prostředí tolik nezměnilo.“

A samozřejmě nejen naše prostředí, ale také náš způsob života.

Nemám křišťálovou kouli. Nevím, jak to bude. Třeba farmaceuti vyvinou zázračný lék na osteoporózu a všechno bude v pořádku. Ale upřímně… tomu nevěřím. Čím víc se vzdálíme od toho, co je nám přirozené, tím víc budeme trpět. A tak spíše pokud se něco nezmění, předpovídám ohromnou pandemii osteoporózy dnešních dětí.

Nepíšu to proto, abych vás strašil. Ale proto, abyste s tím mohli něco udělat. Problém, o kterém nevíme, neřešíme. Takže je důležité, abychom věděli a abychom ho nepodceňovali. Je to v našich rukou.

Zpátky na začátek. Možná ty děti tam seděly jako pecky, protože rodiče řekli, že se po restauraci neběhá, a dostaly notebook, který normálně mají k dispozici jenom na chvilku. Možná, že normálně nikdy tak dlouho u něj nesedí a jsou to normální, živé děti, které jsou k nezastavení a pořád něco dělají, skáčou, běhají. To já nevím.

Ale když si vzpomenu na svoje dětství a na mé kamarády, nikdo a nic by nás nedonutilo sedět pět hodin na zadku. Ani kdyby nám pouštěli pohádku za pohádkou. Nevydrželi bychom to, protože jsme byli zvyklí na pohyb. Spíše si myslím, že tyto děti jsou odkojené svítící obrazovkou a zvyklé hýbat se velmi málo.

Věřím, že to nemusím dál vysvětlovat. Je to jen na vás. Možná se vám nelíbí, co jsem napsal, ale: VY MUSÍTE JÍT PŘÍKLADEM. A vám bude také lépe. Pokud potřebujete inspiraci, kde a jak začít, můžete se podívat sem>>. Najdete tam mnoho příkladů, které prospějí vám a vašim dětem tím pádem také. A pokud si myslíte, že by si tento článek mělo přečíst víc rodičů, prosím SDÍLEJTE.