Proč se vám nedaří správné držení těla?

Proč je to tak těžké? Krátká odpověď by zněla: Protože správné držení těla neexistuje. Existují jenom různé stupně špatného držení těla. Od velmi špatného po „zase ne tak špatné“. Taková verze 50 odstínů pro držení.

Pokud vás tato odpověď zaráží nebo vás neuspokojila, rozvedu to. Vydržte, i přes původní zmatení vám to za chvilku začne dávat smysl a pokud jste dosud zápasili se špatným držením těla, tyto informace pro vás nejspíš budou zásadní.

Držení těla je stále držením. Držení je aktivita, která v sobě obsahuje námahu a napětí a vyžaduje použití síly. Spotřebovává víc energie, než je nutné. Můžete držet tělo v ne tak špatné poloze, špatné poloze, nebo velmi špatné poloze. Podle stupně „špatnosti“ to bude vyžadovat různé množství síly, snahy a energie.

Nakonec se to bude vždy postupně stupňovat od nepohodlného, unavujícího, vyčerpávajícího, až po bolestivé. A nakonec, když tak vydržíte dostatečně dlouho, až po poškozující. Podle stupně závažnosti a délky trvání můžete některé stupně přeskočit nebo zažívat všechny dohromady. Ale každé držení, když ho budete udržovat dostatečně dlouho, povede k napětí a přetížení.

Čím líp budete tělo držet, nebo v čím lepší poloze ho budete držet, tím míň energie a síly spotřebujte a tím menší napětí budete vytvářet. S tím větší lehkostí budete odolávat gravitaci a pohybovat se.

To by mohlo vypadat jako to, čemu se říká správné držení těla, které je žádoucí a které by mělo být vaším cílem. Ale stále to bude držení. Stále budete používat víc síly a vytvářet víc napětí, než je zdravé, pohodlné a efektivní.

Protože jak už jsem říkal, držení je stále držením. Pojem držení i akt držení v sobě obsahuje snažení, napětí a boj s gravitací. Když držení povolíte, když něco přestanete držet, upadne to nebo se to zhroutí. 

Jak tedy z toho ven, když držení není to, co máte dělat? Jak máte zůstat ve vzpřímené poloze, pokud se v ní nebudete držet? 

Konečně se k tomu dostáváme  

Pokud chcete zůstat vzpřímení bez nadbytečného napětí, je klíčové a úplně nevyhnutelné správné srovnání těla. Čím lépe jste srovnaní, tím míň musíte držet.

A tady se dostáváme ke kouzelnému okamžiku. Čím je srovnání těla lepší, přesnější, tím víc se tělo nese samo sebou. Vy ho nedržíte, nevytváříte nadměrné napětí, aby se nezhroutilo.

Ano, nějaké napětí tam vždy bude. Bude to ale zdravé a ne nadměrné napětí. Bude tam přiměřená aktivita a ne nadměrná. Jde spíš o vyvažování, což je neustále se měnící aktivita, kde se svaly podle potřeby mírně zapojují a zase povolují. Není to statické držení přes neustále stažené svaly.

Jak už jsem říkal, pokud je tělo správně srovnáno, nese samo sebe a vy ho nemusíte držet. Vyvažujete bez úsilí. Možná namítnete: Ale to je přeci to, co se rozumí pod pojmem správné držení těla. Je to jen tvoje hra se slovíčky, ale podstata je stejná. Možná ano, možná ne.

Řeknu vám, proč to podle mě není jen jinak nazvané totéž. Jsem přesvědčený, že je důležité, jak jazyk používáme, jaká slova a pojmy volíme. Volba slov a to, jaké významy tato slova nesou, ovlivňuje, jak myslíme, jakým způsobem uvažujeme.

A způsob, jak myslíme, ovlivňuje to, jak konáme. Pokud mluvíme o držení, máme tendenci a snahu držet. Pokud mluvíme o srovnání, budeme mít tendenci snahu srovnávat. Budeme hledat ne držení, ale správné srovnání. Ve správném srovnání se můžeme mnohem víc uvolnit a míň držet. Míň se dřít. Ve srovnání je naše aktivita a snaha zaměřená jinam než při držení a ve výsledku děláme jiné věci, volíme jiné metody, abychom toho dosáhli.

Dovolte mi malou odbočku, která to víc osvětlí. Většina „lesů“, která je kolem nás, jsou uměle vysazené smrkové plantáže. Pěstují se tam stromy na dřevo stejně jako brambory na poli. Pokud bychom používali náš jazyk správně, říkali bychom tomu smrkové plantáže.

Možná z toho cítíte ten rozdíl, když bychom říkali, že se jdeme procházet do smrkové plantáže a ne do lesa. Možná bychom měli větší snahu jít se nabít energií do opravdového přirozeného lesa a také bychom si uvědomovali mnohem větší důležitost chránit a zachovat přirozené lesy.

Pokud bychom analgetikům neříkali léky proti bolesti, protože ve skutečnosti nic neléčí, jenom potlačují bolest, ale třeba potlačovatelé bolesti (tak, jak se jim v anglickém jazyce říká painkillers – zabijáci bolesti), možná bychom se víc snažili léčit příčinu, než jenom vypnout kontrolku.

Když mluvíme o správném držení těla, slovo držení už v sobě prostě akt držení obsahuje. A to v sobě nese význam svírání, stahování, silovou a hlavně statickou aktivitu.

Takové držení se prostě nedá vydržet

U mnoha lidí to prostě evokuje, že je v pořádku celý den napínat svaly na zádech, v ramenou, mít stažené břicho a zadek a tím se „narovnat“. Že toto je ta správná cesta, jak „držet“ tělo vzpřímeně, jak stát, jak sedět, jak chodit a sportovat.

Ani je nenapadne, že by to mohlo jít bez držení. Že by šlo při správném srovnání všechno toto zbytečné napětí povolit, znovu se uvolněně nadechnout, nedřít se a gravitaci nechat přes tělo protékat a ne proti ní bojovat držením.

Možná to, co popisuji jako správné srovnání těla, právě vy chápete přesně jako to, čemu se říká správné držení těla. Ale mnoho lidí prostě drží jak mourovatí, protože přeci mají správně držet tělo. A už vůbec nejsou schopni odhadnout, jak moc držení je ok.

Nemluvě o tom, že se takové držení prostě nedá vydržet celé ty hodiny u sezení nebo stání, tak na něj jednoduše rezignují a zhroutí se do své standardní ochablé polohy.

Ale i mnozí odborníci učí tzv. správné držení těla. Často jsem od pacientů slyšel, že dostali na rehabilitaci instrukce, jak mají vypnout hruď, stáhnout ramena od uší, lopatky stáhnout po zádech dolů, jako by je chtěli zastrčit do zadních kapes na kalhotách, zasunout bradu… někdy se k tomu ještě přidává zpevnit břicho a to už je úplná katastrofa.

Dostali jste podobné rady? Jak dlouho jste v tom vydrželi?

Neznám nikoho, kdo by v tom dlouho vydržel, protože se v tom prostě vydržet nedá. Nedá se v tom dýchat ani uvolnit. Je to namáhavé, vyčerpávající a často to i bolí. Brání to volnému dýchání i volnému pohybu. Je to statické a statická zátěž vyčerpává a mnohem dřív vede k bolesti. Ale hlavně, jak už jsem psal, doopravdy to nefunguje.

Správné srovnání je dynamické. Abyste ho zachovali, automaticky děláte množství neznatelného vyvažování. Vyvažování je živoucí, volné, a život je pohyb. Čchi, krev, lymfa, trávenina, dech, to všechno může volně obíhat.

A popravdě, musí, pokud chcete být zdraví, protože toto hladké proudění je podmínkou zdraví. Fyzického, psychického i emocionálního.

Ze své praxe vím, že často pacienti, kteří jsou hodně stažení, jsou i hodně emočně nestabilní a podráždění. Ať už navenek, nebo to obrátí do sebe. A ti drží ještě víc, protože kromě svalů drží v sobě i ty emoce. Jsou to spojené nádoby. Ale o tom až jindy.

Čím je vaše srovnání horší, tím víc musíte držet. Čím víc držíte, tím víc napětí vytváříte, víc energie spotřebujete. To jsou zákony, které neoklamete.

Nedají se obejít, ani kdybyste hodně moc chtěli. Ani když své velké svaly uposilujete. Tím jen víc zatuhnete.

Musíte držet, protože nic jiného vám nezbyde, nemáte jinou možnost, kromě zhroucení se do chabého sedu nebo chabého stoje. Ale i ten vyžaduje držení, pokud se nechcete sesunout až na podlahu nebo si dobrovolně lehnout. Ale tipuji, že nechcete ani nemůžete strávit život vleže.

Pokud by lidi někdo učil místo správného držení správné srovnání, tak aby se tělo neslo samo, myslím, že už jen tato slova v sobě nesou jiný pocit, jinou představu a jinou snahu.

Tělo je geniální konstrukce. Pokud jsou pro správné srovnání vytvořeny a umožněny správné podmínky, gravitace protéká přes tělo hladce.

Její tok se nikde nezastavuje, nenaráží, netlačí na překážku. Pokud kvůli špatnému srovnání začne gravitace na blok tlačit, vzniká potřeba držení, protože bojujete s gravitací víc, než je nutné. Lidské tělo je jako klenba v kostele. Také je samonosná a tlakem gravitace je ještě stabilnější. I my máme takové klenby a nejde jen o klenbu nožní. Máme vnitřní prostory, které když jsou správně nastaveny, tak nás nesou.

Srovnané tělo se může uvolnit. Prodlužuje se páteř a meziobratlové prostory se otevírají. Také se prodlužují svaly, protože nejsou stažené držením. Otevírá se hrudník i břišní dutina. Zlepšuje a prohlubuje se dýchání, protože dech už není svázaný staženými svaly. Zlepšuje se trávení a vylučování.

Srovnání je otevření a lehkost. Tvrdě řečeno, držet je hloupá a namáhavá cesta. Srovnání je chytrá cesta s lehkostí. V angličtině se říká: Do it smarter, not harder. (Dělejte to chytřeji, ne obtížněji.) Vyberte si ten chytrý způsob.

Dobře, a co s tím?

První a zásadní věc je mít tuto informaci. Bez ní se budete dál snažit držet. Je pravda, že samotná informace vás nepřenastaví tak, že odteď budete správně srovnáni.

Bohužel vám neumím v pár větách předat návod, jak správného srovnání dosáhnout. Není to možné. Vedlo by to zase k tomu, že byste se snažili do správného srovnání narvat, tak, jak jste to dělali při pokusech o správné držení. Ale to uvědomění je začátek cesty.

Správné srovnání se nedá vynutit silou. To bychom byli zase na začátku. Pro správné srovnání je potřeba vytvořit podmínky. Potom se děje postupně víc a víc samo. Máte ho naprogramované ve své nervové soustavě, potřebujete ho jen osvobodit.

Není pravda, jak tvrdí někteří odborníci, dokonce i z řad lékařů, že za vše může naše vzpřímená poloha. Tím je vše vyřešeno a vysvětleno, proč vás dřív nebo později budou bolet nebo už bolí záda.

Popravdě, ještě větší pitomost jsem slyšel od jednoho primáře, když jsem studoval fyzioterapii na univerzitě. A to, že lidská páteř je naprogramovaná zhruba na 40 let života, jako se dožívali lidé kdysi, a tím pádem je její degenerace nevyhnutelná.

Pravdou naopak je, že jsme se nenaučili naše těla dostatečně dobře používat. Když jsme dosáhli cíle (naučili jsme se chodit a neupadnout, trefit se lžící do pusy místo do oka apod.), přestali jsme na dalším zkvalitňování pohybu a používání našich těl pracovat. A co nám chybí v šikovnosti a chytrosti, nahrazujeme držením a silou.

A to jde jen dočasně. Jak stárnete, síly ubývá a s úbytkem síly se stále víc odhaluje míra vaší šikovnosti, nebo spíš nešikovnosti. Nikdy jste se nenaučili vstát ze židle chytrým způsobem s lehkostí? Teď budete vstávat na několik pokusů, než se vám to vůbec podaří.

Také tím, že používáte víc síly a míň šikovnosti, rychleji ztrácíte energii a dřív se unavíte. A nejen to. Dlouhodobě víc opotřebováváte své tělo, své klouby, páteř…, rychleji stárnete. Je to jako byste celý život jezdili v autě na jedničku. Obrovská spotřeba, velká síla, ale výkon nic moc.

Připravuji pro vás další článek a videa o tom, jaké podmínky potřebujete vytvořit, abyste mohli zažít, že se tělo nese samo. Dopracovat se k správnému srovnání je proces. A tyto podmínky jsou dalším krokem v tomto procesu. Pokud zatím neodebíráte moje e-maily a chcete si být jistí, že článek ani videa nepropásnete, stáhněte si tady můj kurz cvičení zdarma a pokračování vám přistane rovnou do vaší schránky.

Pomocí cvičení, která najdete v tomto kurzu zdarma, uvolníte mnohé napětí, které vám brání posunout se od držení ke srovnání. Kurz zdarma si stáhněte zde.>>>