Proč píšu blog? Protože i slova můžou léčit :).

Už od dětství mě fascinovaly léčivé bylinky. Připadalo mi úžasné, že tyto často nenápadné jindy krásné rostlinky mají takovou moc. A taky mi připadalo úžasné, že si je člověk, pokud je zná a ví, k čemu slouží, může jen tak natrhat (nebo vykopat) na louce nebo v lese.

Že rostou ze země, v zemi nebo jsou součástí stromů, že voní a většinou nemají vedlejší účinky… to se o lécích z lékárny říct nedá. Když jsem je sbíral nebo studoval v herbářích, připadal jsem si jako alchymista.

Pak jsem objevil bojová umění – wing chun a aikido. To byla další fascinace. Objevovat co dokáže lidské tělo a co dokážu udělat pomocí různých pák, tlaku a třeba i jen drobných úderů s tělem já. Tělocvik byl sice fajn, ale tohle byla mnohem hlubší práce s tělem než kopat do míče nebo dělat kotouly.

K bojovým uměním se zakrátko nevyhnutelně přidala práce s tělem ještě hlubší. Tradiční čínské zdravotní cvičení Qi gong (čchi kung), Tai ji, jóga a feldenkraisova metoda.

Když mi bylo asi patnáct, začal jsem se zajímat o masáže. Tátu v té době bolela záda, a tak jsem se mu pokoušel pomoct. Nejdřív intuitivně a potom jsem si domů dovlekl stoh knih o masáži z vědecké knihovny. Hmaty, které jsem si nastudoval, jsem hned zkoušel a ono to celkem zabíralo.

To mi ale nestačilo, chtěl jsem vědět víc. Získal jsem kontakt na jednu paní, která dělala výbornou masáž. Japonskou – Shiatsu. Tak jsem za ní zašel a měl jsem tu drzost zeptat se jí, zda by mě učila. A ona k mému překvapení řekla ano.

A pak už se to se mnou vezlo – rekvalifikační kurz masáží, reflexní terapie manželů Patakyových, studium tradiční čínské terapie, tradiční čínská masáž Tui na, psychoterapeutický výcvik v integrativní na osobu zaměřené psychoterapii – Satiterapii, studium fyzioterapie… a mnoho dalších kurzů…

Dnes se ve své praxi snažím propojit oba přístupy – „východní i západní“, „tělo i psyché“ (stejně je nejde oddělit.) Nezaměřovat se pouze na následky, ale řešit příčinu.

Neučit své klienty jen pasivně přijímat pomoc, ale vzít odpovědnost za své zdraví do svých rukou. Terapii chápu jako spolupráci, jako dialog.

Učím nejen způsoby, jak si ulevit od problémů, ale jak používat svoje tělo tak, aby problémy nevznikaly. A to pomocí pohybu (qi gong, tai ji, psychofyzických cvičení jako je feldenkraisova metoda), bylin (našich i čínských), změny stravy a životosprávy, manuální terapie (jako je tradiční čínská masáž, reflexní terapie, práci s fasciemi, samomasáže).

A proč tedy blog?

Už dlouhou dobu jsem toužil podělit se o to, co umím, co pomohlo tolikrát mně a mým klientům. A stejně dlouho jsem váhal. Říkal jsem si, že jsou zkušenější, než jsem já. Pak jsem si ale uvědomil, že vždy budou. I když mi bude osmdesát let a to co dělám, budu dělat padesát let. Vždy se najde někdo, kdo to dělá déle nebo jinak…

Dalším důvodem je, že v rámci terapií bývá hodina někdy tak málo. Některých témat se dotkneme jen velmi zlehka a to rozhodně ne proto, že nejsou důležité. Právě naopak. Tady na to je prostor. A nejen pro mé klienty, ale pro každého kdo má zájem převzít zodpovědnost za své zdraví.

Často ve své praxi řeším věci, které bych nemusel, kdyby je lidé znali. Pro mne jsou to třeba samozřejmosti, ale pro mé klienty ne.

A tak jsem se rozhodl. Ano, mám co nabídnout. Zkušenosti, které jsem sbíral a aplikoval roky. Sám na sobě a na těch, kteří vyhledali moji pomoc. Stále se učím a zdokonaluji v tom co, dělám a v tom, jak to předat dál.

Jak už jsem řekl, to, co mě skutečně naplňuje, je učit své klienty, jak si pomoct sami. Jak objevit své tělo a to, co jejich tělo potřebuje, aby se v něm cítili dobře. Věřím tomu, že přirozené je být zdravý.

Souhlasím s tím, že s přibývajícím věkem se regenerace těla zpomaluje. A také s tím, že dochází k nějakému opotřebení. Většina lidí toto opotřebení ale výrazně urychluje a zesiluje. A to tím, jak používá nebo spíše, dalo by se říct, zneužívá své tělo.

Moc se mi líbí jeden příběh z knihy Anthonyho de Mella. V tom příběhu potkal Mistr (rozuměj osvícený, moudrý muž) svého bývalého spolužáka ze školy. Mistr se na spolužáka zadívá a říká:

„Koukám, že jsi hodně zestárnul.“

Muž mu na to odpověděl: „No ano, zestárnul jsem. Roky přibývají, s tím se nedá nic dělat.“

Mistr řekl „Ano, to máš pravdu. Roky přibývají, s tím se opravdu nedá nic dělat. Ale musíš dávat velký pozor, abys nezestárnul.“

Jak to máte vy? Umíte dodat energii svému tělu? Pečujete o své tělo jako o dům svého života? Cítíte se sami v sobě dobře? Moc rád se s vámi podělím o své znalosti a zkušenosti. Můžeme jít kus cesty spolu a já věřím, že se pak budeme cítit silnější, zdravější, šťastnější a dokonce mladší.