Pane, jste živočich. Víte o tom? A paní… vy také!

Člověk je docela zvláštní druh živočicha. Sám sebe neskromně nazval SAPIENS – rozumný, nebo dokonce moudrý. Zcela nepokrytě, sebestředně a mylně. Vydělil sám sebe z přírody a nazval se pánem tvorstva. Dokonce svá slova vložil do úst Boha, který podle něj řekl, jak se píše v bibli, aby člověk panoval nad všemi živočichy a rostlinami, aby si podmanil, panoval nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem, nade vším živým, co se na zemi hýbe.

Dokonce aby všem tvorům dal jména. Jako kdyby tráva byla míň zelená a míň se jí dařilo, kdyby neměla jméno. Jako kdyby se chudák brouk potuloval světem a opravdu začal žít a prospívat, až když mu nějaký „sapiens“ dá jméno. Do té doby se chudák brouk cítil jaksi nekompletní.

Jenomže já nevěřím, že by nějaký Bůh, a ještě k tomu vševědoucí, řekl takovou pitomost. Dovolím si říct, že to nikdy žádný bůh neřekl. Nebo že by přece jen? Vlastně ano. Mohl to říct bůh. Ale ne ten, který stvořil člověka a všechno živé i neživé kolem. Ale ten bůh, kterého naopak stvořil člověk.

Ničí to, co ho stvořilo a tvoří to co ho ničí

Ten samý člověk, který sám sebe označil za „sapiens“. Ten samý, který se od doby, kdy vynalezl kolo, moc neposunul. Sice vynalézá stále složitější technické hračky, ale to je asi tak vše. Jinak je stejný, jako byl v době, kdy i bez těchto hraček dokázal ničit, plundrovat, vyhubovat živočišné druhy.

Teď má o dost větší možnosti a také se malinko přemnožil. To, co kdysi trvalo stovky let, dnes zvládá mnohem efektivněji. Úplně stejně jako tehdy ničí to, co ho stvořilo, jen je mnohem lepší ve tvoření toho, co ho ničí.

Stále se tváří, jako by byl něco jiného než živočich, jako by byl něco jiného než součást přírody. Jako by vůbec existovala jiná možnost než být součást přírody. Než být živý v přírodě a z přírody.

Dokonce má pocit, že když se přiškrtí kusem barevného hadru, když si obuje lakovky do špičky, které udělají z nohy, geniální konstrukce vytvořené přírodou, nepohyblivé kopyto, ze kterého ho potom bolí kolena, kyčle i záda… že se posunul na vyšší vývojový stupeň. Obleče si elegantní sako, ve kterém nejde zvedat ruce (k čemu by to také dělal, že?).

„Sedí“ zhroucený na divné věci, které se říká kancelářská židle – která rozhodně není uzpůsobená na sezení – stlačuje si žaludek, střeva, bránici. Takže nemůže správně dýchat, trávit ani vylučovat. Ohnutými zády si zakládá na výhřez plotýnky nebo alespoň housera.

Předsunutým držením hlavy zase na bolesti hlavy nebo migrény, karpální tunel, nebo alespoň bolesti krční a hrudní páteře. Dýchá recyklovaný vzduch a to, co někdo jiný někde jinde vykašle, se k němu klimatizací dostane rychlostí blesku, protože filtry už dávno nikdo neměnil. A i kdyby ano. Je to opravdový vzduch, asi tak jako umělé rajče ze supermarketu je opravdovým rajčetem.

Sedí v „oupenspejsu“, kde se nedají otevírat okna, se zaťatými čelistmi a trapézy. Nedá se tam soustředit a být produktivní (ale snaží se o to, protože se to od něj vyžaduje), protože je neustále vyrušovaný smskami, maily, telefonáty, kolegy z vedlejšího chlívku… Ale je alespoň pod kontrolou.

A div se světě, tento sapiens má najednou pocit, že je civilizovanější. Jenomže řečeno bez příkras: Chová se jako idiot.

Civilizovaný člověk? To by byl dobrý nápad

Je nebezpečný sobě i okolí, a tím okolím nemám na mysli nic menšího, než je naše planeta. Pokud by byl nebezpečný jen sobě, budiž. Bohužel je nebezpečný stejně jako opilý řidič za volantem sobě i všemu kolem.

Pokud se tento podivný živočišný druh nezastaví a opravdu nezamyslí, bude dál jen rozmazleným, sebestředným a arogantním frackem, který sám sebe pasoval na pána tvorstva, a přitom jen ničí, na co sáhne… a bude to dělat dál, pokud bude vycházet z falešného pocitu nadřazenosti.

Takže chci říct: Vzpamatujme se! Zastavme se, dívejme se, naslouchejme.

Cvičme čchi-kung, jógu, meditujme. Sestupme z hlavy, z analytického myšlení do těla. Jen myšlením, na kterém je postavená naše primitivní materialistická věda, se z toho nedostaneme.

Objevte znovu své smysly. Vymysleli jsme už tolik věcí, které ničí, ubližují, rozdělují… vymyslet je je totiž snadné. Není snadné vymýšlet věci, které ubližují, když je při tom opravdu přítomné i cítění.

Realita se nedá poznat jen myšlením, musíte ji cítit. Matematický výpočet ani chemický vzorec na papíře vám neřekne, jak chutná pomeranč nebo voní růže.

Jsme tak pyšní na naše myšlení, na naši vědu, která bez příkras řečeno je z velké části jen novodobým náboženstvím, že ji zaměňujeme za realitu. Ale je to jen náš pokus vysvětlit realitu. Je to jen mapa a mapa není skutečnou krajinou.

Navíc je nepřesná, protože je založená jen na rozumu a rozdělovaní, jen na materialistickém světonázoru. Má tak mnoho bílých míst, která zaplácneme teoriemi, které za pár let zase vyvrátíme. Ale teď je prezentujeme, jako by byly platné nade vší pochybnost.

Takže objevte znovu své smysly. Že jsou subjektivní, že nejsou přesné? No a? Kdo řekl, že subjektivní je špatné? My jsme subjektivní bytosti. A bez cítění, jen analytickým myšlením nemůžeme poznat realitu. Jen její výsek. A neúplná realita není realitou. Je pokroucená, nedostatečná a vede vždy k mylným závěrům.

Studujte vztahy

Choďte do přírody. Vnímejte ji, čuchejte a chutnejte, dotýkejte se jí. Studujte ale celek – vzájemné vztahy. Rozsekáváním na malé oddělené kousky přírodu ani sebe nepoznáte. Rozdělování je nemocí tohoto světa. „Bůh“ vydělil člověka od zbytku stvoření – tam to začalo. Člověk se oddělil od přírody. Potom oddělil tělo od mysli.

Oběhový systém od trávicího, žaludek od střeva… tak vznik psychiatr, kardiolog, gastroenterolog, proktolog… jeden léčí žaludek a předepisuje léky, nad kterými ten druhý kroutí hlavou. Pravá ruka neví, co dělá levá. Máte pocit, že žijete v rozdělené společnosti? A opravdu věříte, že to začalo nedávno? Volbami? Koronou? Kořeny sahají do dávné minulosti, jen teď se to vyostřuje.

Koukáme se mikroskopem na buňky, krvinky, geny, chromozomy. Na čím dál menší dílky a nevidíme celek. Pro jeden strom nevidíme les a už vůbec vztahy všeho živého v tom lese. Vyřízneme preventivně apendix, když už jsme uvnitř, vždyť je to vlastně rudimentární orgán… je k ničemu.

A o pár let na to. A ejhle… on tak úplně k ničemu není. Má dost co dělat s naší imunitou. Pardón, my to nevěděli. Ale nebránilo nám to se bohorovně tvářit, že víme. Hippokrates věděl, že nejde léčit oko bez hlavy, hlavu bez těla, tělo bez duše. Stará tradiční čínská medicína to ví také už tisíce let.

My jsme ale modernější. Už vůbec nevidíme, že nejde léčit člověka bez zdravých vztahů s jinými lidmi, s prostředím, ve kterém žije, s přírodou. Že to nejde bez pohybu, správného dýchání, léčivého vyzařování stromů, řek, luk, hor, slunka.

Že jsme živočichové, kteří můžou prospívat jedině v přirozeném prostředí, protože jsme stvoření přirozeností a nemůžeme se z ní bez újmy vydělit.

Bez návratu k přirozenosti to nepůjde

Pokud chcete být zdraví, hledejte cesty zpátky k přirozenosti. Pokud vám není lhostejno, jak dopadne naše planeta a vše živé na ní, recept je ten samý… hledejte cesty zpátky k přirozenosti. Cest je mnoho, jen se zastavte a zamyslete se, která sedí vám. Mně pomáhá učení čínské medicíny a starobylé čínské cvičení čchi-kung.

Pomáhá mi spojit se s přírodou a víc ji cítit. Dokonce pracovat s jejími silami tak, aby nastartovaly samouzdravovací mechanizmy v mém těle a mysli. Bez tvorby odpadu, bez poškozování přírody, ale naopak v souladu s ní. Pokud vám to dává smysl a chcete vědět víc, stáhněte si 10 tipů pro plíce a imunitu. Mohl by to být dobrý začátek 😊.

P.S. Přišel vám tento článek „malinko“ drsný? Asi právem. Myslím si, že je čas nastolit trochu rovnováhy. Odposvátnili jsme přírodu? Fajn, je čas odposvátnit trochu moderní vědu. Poukázat na její bílá místa. Na to, že nemá na vše odpověď. Že se dokonce často a trestuhodně plete.

Že víc skromnosti a přiznání toho všeho, co ještě nevíme, je na místě. Že by věda neměla být jen služkou zisku bez ohledu na cokoliv jiného. A že člověk není pán tvorstva, ale jeden z dílků všeho stvoření. A tím, že má díky své inteligenci obrovskou moc, by si měl uvědomit, že ruku v ruce s ní jde i obrovská zodpovědnost.

Erik Palko
Ve své praxi spojuji prastaré učení čínské medicíny s poznatky medicíny moderní. Přes vědomý pohyb a dotek učím své klienty, jak mohou tím, že procítí a poznají své tělo, žít zdravější a radostnější život. Znovu v něm být doma. Napsat mi můžete na erik@web585019.mioweb.cz Více o mě se dočtete zde >>
Komentáře