Pohyb je život, stagnace je smrt…

Žijeme ve zvláštní době. Jsme schopní žít hrozně rychlé životy téměř bez pohybu. V minulosti lidé žili mnohem pomalejší život v kontrastu s naší neuvěřitelně rychlou dobou. Paradoxně pohybu bylo mnohem víc.

Dokážeme žít neuvěřitelně hektické životy a přitom nezvednout zadek ze židle, křesla, sedačky v tramvaji nebo sedadla v autě. Seděli jsme za počítačem v práci? Tak proč ne i doma? Máme internet, skype, facebook, twiter, počítačové hry, televizi… Hledáme, přepínáme, lajkujeme, posloucháme a díváme se často už na cokoliv…

V knize Metoda Ludmily Mojžíšové, paní Jarmila Novotná, výstižně popisuje vývoj člověka od lidoopa přes další vývojová stadia, průmyslovou revoluci až po dnešního „moderního“ člověka. Výsledek tohoto „pokroku“ končí autorka krásnou větou:

„Po stovkách staletí lidstvo usedlo na zadek“.

Nehýbeme se a přitom pohyb je život. Je nejen jedním ze základních projevů života, ale taky jednou z podmínek života. Pohyb je život – stagnace je smrt. I když se okolí jevíme nehybní, jsme plní pohybu. Hýbe se nám srdce, tím pádem i krev, proudí tělní tekutiny, lymfa, hormony, trávicí šťávy. Jsou v pohybu trávicí orgány, plíce, bránice…

Dokonce i myšlení je pohyb. Chemické látky v mozku se vlévají do mezisynaptických štěrbin a tak propojují nervové buňky, aby se mohly přenášet informace a nervové vzruchy rychlostí blesku.

Vnější pohyb ale pomalu ustává. Nikdy v historii lidstva jsme se nehýbali tak málo jako teď. Mnoho lidí si možná ani neuvědomuje, jak důležité je hýbat se. Uvědomují si, že je životně důležité, aby jim bilo srdce, fungovaly plíce, trávicí orgány.

Ale neuvědomují si, jak úzce jsou vnitřní a vnější pohyby provázané. Jak moc pomáhá přiměřený vnější pohyb ulehčit práci srdci, oběhu lymfy, peristaltice střev a podobně. A tak celý den sedí na zadku a pak se diví.

Diví se, že…

Jim netráví, že mají zácpu, že je pálí žáha, mají hemeroidy, bolestivou menstruaci, studené nohy, ruce a zadek, že jim otékají nohy, že trpí únikem moči při kýchnutí, že jsou večer unavení, že už toho nezvládnou tolik jako „kdysi“, že se už nemohou tak dobře soustředit a že už si tak dobře nepamatují, že v noci nespí tak dobře a že ráno se budí rozlámaní a unavenější, než když uléhali, že se nějak nemohou rozhýbat, že je často bolí hlava, že se necítí ve své kůži nebo se jednoduše necítí dobře. Muži se diví, že to v sexu už není, jak bývalo a mnoho žen vlastně taky.

Už méně se diví, že je bolí za krkem, ramena, ruce, záda, bedra, že mají problémy s ploténkami, že bolest vystřeluje do nohou… Takto by se dalo pokračovat ještě hodně dlouho.

Správný pohyb dokáže zlepšit krevní oběh, kapacitu plic a tím dostat do těla víc kyslíku. Zlepšit peristaltiku střev, vylučování. Rozhýbat ztuhlé svaly a klouby. Posílit to, co je oslabené a protáhnout to, co je zkrácené.

Zlepšit prokrvení končetin, ale i mozku, rozproudit stagnaci krve i energie. Dokáže toho ještě o mnoho víc a k tomu se postupně dostaneme.

Nejpodstatnější z předchozího odstavce je pro tuto chvíli slovní spojení – správný pohyb.

Mnoho lidí pochopí, že se hýbat musí. Důvody jsou různé. Od toho, že se necítí tak úplně ve své kůži přes hubnutí až po zdravotní problémy. A tak naběhnou do tělocvičny, „fitka“ nebo si jdou zaběhat. Zpravidla to končí tak, že pokud se žádné podobné činnosti předtím nevěnovali, jsou z toho měsíc, v lepším případě týden, nemocní.

Tělo nebylo připravené na takovou zátěž a tak začnou ne zrovna příjemně „cítit svaly, o kterých ani nevěděli, že je vůbec mají.“ Svaly jsou přetížené nejen nadměrnou zátěží, ale i způsobem námahy, která je pro tělo buď úplně nová, nebo po dlouhé pauze téměř stejně náročná, jako by nová byla. A toto přetížení nemá skutečně nic společného se zdraví prospěšným pohybem.

Tento bolestivý pohyb je spíš pohybem směrem od zdraví než k němu.

V naší kultuře je už celkem dlouho zakořeněný názor, že pokud to nebolí, tak pro sebe neděláme dost. Třeba: „když to bolí, tak to roste“, „No pain, no gain“ a podobně. Tímto podle mne zvráceným způsobem je dočasně možné zvýšit kondici, vytrvalost, sílu nebo si nechat narůst větší svaly. Ale ne budovat pevné zdraví bez poškození těla.

Také se často mnozí snaží navázat na výkony, které podávali před dlouhou pauzou nicnedělání. Na výkony, ke kterým se v minulosti dopracovali postupně a pravidelným cvičením. A tak se často snaží dohnat ztracený čas tím, že v posilovně začnou zvedat stejné váhy, dělat stejné počty opakování nebo běhat stejné vzdálenosti.

Na začátek je vhodný strečink s krátkou zahřívací rozcvičkou, lehčí formy dynamického qi gongu (čti čchi kungu), snazší jógové cviky, Feldenkraisova metoda…

Pohyb by měl být nenásilný, měli byste vnímat, co se ve vašem těle děje. Pohyb sladit s dýcháním a pozornost vést do místa, které procvičujete. Vnímejte své tělo, vnímejte, kam vás pustí, nepřekračujte hranici příjemného protažení. Vězte, že vaše tělo potřebuje svůj čas, a že má rádo pravidelnost.

Uvědomte si, že tělo není jen strojem, který má prostě sloužit vašim cílům a rozmarům. I když jste duchovně založení, nedegradujte své tělo jen na schránku pro duši, protože je tady jen dočasně. Uvědomte si, že na této úrovni existence nejen máte tělo, ale že taky jste tělem. Nejen tělem, ale také tělem.

Dokud žijete a dýcháte, je realita těla nepopiratelná.

Přiznám se, že nemám rád výroky typu: „tělo má jít do hrobu zhuntované“, „na něco se umřít musí“ a podobně. Často se za tím skrývá jen vlastní pohodlnost, nechuť se sebou něco dělat a vzdát se něčeho, co bychom dělat neměli. Změnit něco, pracovat na sobě.

Stav vašeho těla ovlivňuje to, jak se cítíte, jak vám to myslí, jak dokážete prociťovat radost, jak dokážete nebo nedokážete milovat, tvořit… a stav vaší mysli zase ovlivňuje to, v jakém stavu je vaše tělo, dokonce i to, jak vypadá – jak vypadáte vy.

Správný a pravidelný pohyb dokáže ve vás rozproudit krev, energii, tělesné tekutiny… prostě život.

Představte si své tělo jako zurčící horský potok. Hýbe se, proudí, je křišťálově čistý. I kdyby se do něj dostala nějaká nečistota, nepotrvá to dlouho a vyčistí se. Nikde nestagnuje a tak se v něm nemůžou hromadit nečistoty.

A teď si představte stojatou vodu, která se nehýbe. Neproudí, nečistí se. Usazují se v ní kaly, bahno, rozkládají se v ní rostliny i živočichové. Tlí a hnije.

Ze které vody byste se raději napili? A ke které byste přirovnali své tělo. Proudí „to“ ve vás? Cítíte se svěží a plní života? Pružní a bystří? Na těle i na duši?

Nebo jste unavení? Vstává se vám ráno s lehkostí? Nebo se cítíte hůř, než když jste uléhali? A co trávení? Je lehké a pravidelné, nebo to ve vašich střevech „kvasí“? A hlava? Rozebíráte v mysli už po sté to samé? „Bahníte“ se ve svých problémech, aniž by se vám povedlo najít řešení?

Odpovězte si sami. A pokud přijdete na to, že stav, ve kterém se nacházíte, je jiný, než byste chtěli, ale zatím nevíte jak, to změnit, podívejte se sem a pokud jste z Prahy nebo blízkého okolí, na těchto stránkách najdete odpovědi jak na to. >>>