Víte, proč se nikdy opravdu nevyléčíte? Pokud…

Jak můžu vůbec něco takového říct? Hned vám to vysvětlím. Jsem přesvědčený, že v mnoha případech klasická léčba z dlouhodobého hlediska zhoršuje náš zdravotní stav. Že léčení symptomů místo příčin nemoci je špatně a že je to kontraproduktivní. Dokonce škodlivé. Samozřejmě to neplatí ve všech případech a pro všechny nemoci.

Obrovské množství zdravotních komplikací, problémů a nemocí je z velké části, nebo úplně zapříčiněno životním stylem. Týká se to všech civilizačních nemocí, a i mnohých dalších, u kterých by nás to s největší pravděpodobností ani nenapadlo.

Obezita nebo i nadváha, špatná kondice, nemoci srdce a oběhového systému, mnohé mrtvice, některé druhy rakoviny, různé chronické nemoci nákladné i méně nákladné jako například diabetes typu 2, osteoporóza, alergie, astma, vysoký krevní tlak, vysoký cholesterol. Dále kožní nemoci, jako jsou různé druhy ekzémů, psoriáza, dermatitidy.

Všemožné kombinace depresí, úzkostí, panických atak, nespavostí, poruch soustředění jako např. ADHD. Chronické potíže a vady, jako jsou krátkozrakost, vadné držení těla a s tím spojené poruchy a bolesti páteře a celkově pohybového aparátu, výhřezy plotének, deformace a výrůstky kloubů, hypermobilita (jak celková, tak lokální), RSI (Repetitive Strain Injury) – poškození pohybového aparátu z opakovaného namáhání, jako jsou syndromy karpálního tunelu, tenisové lokty, ploché nohy…

Dále křivé zuby a osmičky rostoucí špatným směrem, protože nedostatkem žvýkání jakékoliv tužší potravy se nám nevyvinuly dostatečně velké čelisti, aby se nám vešly všechny zuby do „huby“ atd.

Jak píše Daniel Lieberman, s tím, jak klesá úmrtnost, narůstá nemocnost. Neměli bychom však zaměňovat choroby, které se častěji vyskytují u starých lidí, s chorobami, které jsou důsledkem normálního stárnutí. Úmrtnost i nemocnost v každém věku významně ovlivňuje životní styl.

Tajemná opice

Ve své knize Příběh lidského těla Lieberman popisuje jednu událost, kdy se v americkém městě Tampa na Floridě po ulicích více než tři roky proháněla „Tajemná opice“ druhu makak rhesus. Po celou tu dobu se dokázala vyhnout všem nástrahám, jako je doprava, policie, ochránci přírody, apod., a živila se odpadky z popelnic.

Mnoho lidí žaslo nad tím, jak se opice dokázala mazaně přizpůsobit podmínkám, do kterých evidentně nepatří. K tomu Lieberman dodává:

„Všeobecný dojem, že volně se pohybující makak do města kdesi na Floridě nepatří však ukazuje, jak špatně vztahujeme stejnou logiku na sebe. Z evolučního hlediska se totiž opice do Tampy nehodí o nic víc než drtivá většina lidí do měst, předměstí a dalších moderních prostředí. Vy i já jsme od našeho přirozeného prostředí odtrženi zhruba tak jako Tajemná opice.“

Nikdy v historii lidstva jsme se nehýbali tak málo jako teď. Sedíme na zadku, ať už pracujeme, cestujeme, nebo trávíme volný čas. Rejstřík našich pohybů se přesunul do střední úrovně našeho těla a je velikosti okénka na výdej obědů ve školní jídelně.

Manuální práce, nošení břemen, sběr potravy, obírání ovoce ze stromů nebo dlouhé pochody jsou pro většinu populace maximálně rekreační záležitostí, pro někoho dokonce sci-fi.

Čumíme do svítících obrazovek počítačů, televizí, mobilů a tabletů. Používáme mikrovlnky, indukční desky a jiné nepřirozené způsoby, jak si připravit potravu.

Všechen ten elektromagnetický smog na nás působí, i když ještě nedokážeme odhadnout, jak velké to na nás má a bude mít následky. Znečištění prostředí chemií a smogem se také nedá považovat za naše přirozené prostředí.

Kvůli umělému osvětlení nerespektujeme přirozené cykly dne a noci a jsme chronicky nedospalí.

Jsme od přírody bio

Průmyslově zpracovaná potrava je plná chemie, zbytkových antibiotik a růstových hormonů a konzervantů nebo koncentrovaných dochucovadel.

Mnohá zelenina nikdy neviděla slunce, a dokonce ani půdu. Většina ovoce, které jíme, nikdy neměla šanci dozrát, a tím pádem vyprodukovat důležité látky jako některé vitamíny, minerály a stopové prvky, které jsou nezbytné pro zdravé fungování našeho těla.

Koncentrace sacharidů v naší potravě nikdy nebyla větší a naše trávení se s tím nedokáže vypořádat tak, aby nás udrželo zdravé. Obrovské množství umělých látek v potravě nebo i přírodních látek v nepřirozeně koncentrovaném množství zatěžuje naše organismy tak, jako nikdy v historii lidstva.

Mnohá z těchto „vylepšení“ jsou stará jenom několik let, případně několik desítek let. Naše těla se jim nedokázala za tak krátkou dobu přizpůsobit a dovolím si tvrdit, že v takové extrémní podobě to ani nikdy nedokážou.

Čím víc se vzdálíme od opravdové přirozené potravy, tím víc budeme nemocní. My jsme totiž přirození, my jsme od přírody bio.

To, že si lepíme umělé řasy, připínáme příčesky, chemicky přebarvujeme vlasy, bělíme zuby, pícháme si botox nebo si necháváme do těla vkládat silikonové implantáty z nás neudělá tvora, který nebude bio a nebude potřebovat přirozené zdroje výživy, pohybu a přirozené zdravé životní prostředí.

Takže v tvrzení, že většina nás lidí „civilizovaného“ světa žije v úplně nepřirozeném prostředí jako Tajemná opice, s Liebermanem naprosto souhlasím.

Choroby z nesouladu

Existuje tu totiž velký nesoulad mezi naší biologickou evolucí a kulturní evolucí, pomocí které často měníme prostředí, ve kterém žijeme, na nám nepřirozené.

Ještě jednou budu citovat Liebermana:

„Občas dokonce posílíme choroby z nesouladu, když léčíme jejich symptomy tak efektivně, že bezděčně konzervujeme jejich příčiny. Ve všech případech však neřešením skutečných environmentálních příčin onemocnění z nesouladu necháváme vzniknout začarovanému kruhu, který chorobě umožňuje rozšířit se do té míry, že začne být obvyklejší nebo závažnější. Tato smyčka není formou biologické evoluce, protože choroby z nesouladu nepředáváme naším dětem přímo. Je spíše formou kulturní evoluce, protože jim předáváme prostředí a chování, jež je způsobuje.“

To máš z toho života, jaký vedeš…

Co jsem tím vším chtěl říct? Pokud se chceme skutečně uzdravit, je v první řadě důležité UZDRAVIT NÁŠ ŽIVOTNÍ STYL. To, jak žijeme. Jinak budeme pořád jenom lepit náplasti na to, co se ulomí, pořád jenom hasit lokální požáry, místo toho, abychom vyřešili příčinu.

Jedna pilulka na cholesterol, jedna na ředění krve, jedna proti otěhotnění, jedna na žaludek. Vložky do bot proti ploché noze, plastika vazu v koleni, bandáž na loket, výměna kyčelního kloubu. A potom zase spousty hormonů na otěhotnění, liposukce, abychom nějak vypadali. A antidepresiva, abychom se z toho nezbláznili.

Možná vám přijde, že přeháním, ale ve své praxi se potkávám s mnohými lidmi, kteří podobný výčet mají ještě mnohem delší.

A přitom by stačilo změnit pár věcí, které děláme, nebo naopak neděláme. Inspirací vám může být elektronická kniha Umění pěstování života. Není o léčení. Je o našem uzdravení prostřednictvím uzdravení našeho životního stylu. Oddělit je od sebe nejde. Pokud věříte, že jste za své zdraví zodpovědní v první řadě vy, a ne nějaká instituce, a chcete na něm pracovat, podívejte se zde. A pokud máte pocit, že by si tento článek mělo přečíst víc lidí, neváhejte sdílet :).

Upozornění:

Tímto článkem nikoho nenabádám, aby se přestal léčit u svého lékaře nebo přestal brát léky, které mu předepsal. Přestat se léčit klasickým způsobem, a přitom nic nezměnit, může být vysloveně nebezpečné.

Úprava mnohých potíží změnou životního stylu vyžaduje čas a často i souběžnou klasickou léčbu. Ale když odstraníte příčiny, které nemoc vyvolaly nebo neustále živí, možná nakonec sám váš lékař uzná, že už je nepotřebujete.

Držím nám v tom palce :).