Proč je dobré porozumět svým snům? Rozhovor s Olgou Plíčkovou

Sny byly kdysi královskou cestou k sebepoznání. Dnes jsou z fyziologického hlediska úklidem mozku a zároveň jeho budováním. To je bezpochyby velmi důležité, ale sny jsou i něčím víc. Dá se s nimi velmi efektivně pracovat a jejich pochopení může být branou k ohromné změně našich životů. Samozřejmě k lepšímu.

Upřímně byl jsem celkem ohromený, co všechno může pochopení významu našich snů v našem životě ovlivnit. Odpovědí ve zkratce je – všechno.

Dotýkají se toho, kým ve skutečnosti jsme, a tím pádem všeho v našem životě. Vztahů (jak se sebou, tak s jinými), zdraví, návyků, našich motivací… Ale na to nám nejlépe odpoví Olga Plíčková, koučka, lektorka, průvodkyně vnitřním světem, která se tématem snů zabývá už víc než 20 let.

Začtěte se do rozhovoru, který možná navždy změní to, jak chápete své sny a může být první důležitým krokem ke změně vašeho života prostřednictvím pochopení vašich snů, a tím pochopení sebe sama. Bez okecávání, rovnou k věci.

Olgo čeho se týkají naše sny? Proč je dobré jim věnovat pozornost?

Sny jsou téma, které souvisí s čímkoliv, protože se vlastně týkají vnitřního světa člověka, vnitřního nastavení, toho, jak věci skutečně prožívá a není věc na tomto světě, která by s tím vnitřním světem nesouvisela. Jak to ve skutečnosti prožíváš, kdo skutečně jsi.

Takže bez toho zbytečného balastu, jak se chceme tvářit, bez toho, kdo si myslíme, že jsme, nebo bychom měli být, sen odhalí naši skutečnou podstatu, za tím vším. Sloupne to ty vrstvy těch nánosů.

Přesně. A to pozor, udělá to ještě rafinovaně. Jenom do té míry, do které jsi připraven to přijmout. Protože my jsme si tyto obranné mechanismy, ty naše masky, vytvořili z nějakých setsakra dobrých důvodů. Abychom přežili v dětství.  A strhnout je rovnou je jako strhnout lešení z nedostavěné budovy. Prostě slouží jako kostra, která to drží a když jí sundáš moc brzo, tak ti ta stavba může také spadnout.

Napadá mě, že je to podobné jako s tělem. Například někdo má blokádu v páteři. A já bez toho, abych znal souvislosti – proč tam blokáda vznikla, tak tu blokádu odblokuji. Jenže to mohla být tzv. ochranná blokáda, která vznikla proto, že tam už nic jiného nedrželo.

A bez toho, abych v této oblasti napřed vybudoval stabilitu, třeba dostatečný svalový korzet, odstraněním této blokády celý stav jenom zhorším. Ten člověk se úplně „rozsype“, takže jsem mu vůbec nepomohl.

Přesně. Právě naopak. No a tady vidíš, že sny souvisí se vším. I s fyziologií, protože toto je totéž jako v psychické oblasti. Protože tomu člověku se budou zdát sny, ve kterých je to přesně vidět. Bude se mu ve snech ukazovat, proč je zablokovaný a co je potřeba udělat, aby se odblokoval, bude tam nějaký symbol pro svalový korzet.

Že je potřeba posilnit nějaké stránky, které v tom snu budou figurovat jako nějaké slabé, sotva znatelné, třeba i jako nějací duchové nebo něco takového nehmatatelného.

Mám z toho teď normálně husinu, protože mi to přijde úžasné.

Ano, je to tak, je to úžasné a bude to tam chodit do té míry, do jaké je člověk připravený. Když se mě lidé ptají, proč se jim nezdají sny, tak jim na to říkám, že se jim určitě zdají, jen si je nepamatují. A oni na to: „Dobře, ale proč si je tedy nepamatuji?“ Odpovídám, že důvodů může být milión, ale jedním z nich může být obranný mechanismus.

Že tak nějak tuší, a vůbec to nemusí být vědomé tušení, že s těmi sny může chodit něco znepokojivého, tak to raději nechtějí vědět, vidět. A je to legitimní, není to nic kritizování hodného, je to namístě. A člověk se musí rozhodnout, jestli bude své duši věřit, že mu přinese jenom tolik, kolik unese a těm snům se otevře.

A co noční můry? Souvisí intenzita snů s tím, jak moc důležitá je zpráva, kterou nám chtějí předat?

Moje zkušenost je, že ano. Intenzita je přímo úměrná tvé neochotě slyšet. Noční můry vnímám doslova jako křik, zvýšený hlas duše. Snažila se ti něco říct snem neutrálním, snem, který nebyl tak děsivý, ale ty jsi to neviděl, nepochopil, nevšímal jsi si toho. A tak zvýší kalibr, zvýší hlas a pošle něco opravdu brutálního, aby ses na to už, kurňa, podíval. Chce tě fakt zastavit a donutit tě podívat se.

Jejich zpracování je hrozně důležité téma. Něco, co pokud opravdu nezpracuješ, nebudeš si toho všímat, tak se to dříve, nebo později promítne do fyzického těla, nebo se to tam dokonce už promítlo, a je to čím dál tím horší. Zkrátka je to něco, čemu bys měl věnovat pozornost.

To mi připomíná slova jedné moudré ženy, šamanky, která řekla, že znakem síly a zdraví je, že se ve snu odráží běžná každodennost. Nemáš tam prostě dramatické věci, ale běžné věci z každodenního života.

Ano, to bych také řekla, ačkoliv jsem to předtím neslyšela. Například v klidnějších obdobích lidí, kteří na sobě soustavně pracují, sny přinášejí reflexi toho, co aktuálně řeší. To znamená, že ty sny jim chodí a komunikace neustále probíhá, ale sny se týkají toho aktuálního. A přesně, nejsou extrémní, nejsou brutální, nejsou dramatické.

Mě hodně zaujalo to, jak si říkala, že sny ukazují, jací ve skutečnosti jsme. To je to, co tě na snech nejvíc fascinuje?

Ne tak úplně. Mě asi nejvíc fascinuje to, jak jsou ušité na míru a že se v nich vyskytuje moudrost, která mě přesahuje. Že jsou jakoby chytřejší než já, že toho vědí víc než já, že mají souvislosti, které mně nedochází. Že je tam jasný otisk vyššího vědomí. Často za mnou přijdou lidé a říkají: „Mě hrozně fascinuje to, co děláte. Já mám sice jenom takovou blbost, ale chtěl bych pochopit svůj sen“.

A vždycky když to rozebereme, tak je z toho obrovský aha efekt. Ukáže se, že to byl velmi důležitý sen, že byl vlastně přesný, že tam nic nebylo zbytečné nebo obyčejné, nebo jakkoliv banální. Takže úplně nemůžu potvrdit názor lidí, že jsou sny, které jsou o ničem. Netvrdím, že takové sny nemůžou být, nemám zkušenost všech lidí na světě, ale já takovou zkušenost nemám.

A vždycky když rozebírám sen sama se sebou nebo s ostatními, tak tam nakonec najdu stopy moudrosti, která mě přesahuje. A to mě na tom fascinuje, že to je opravdu ten kanál k „tomu něčemu“: duši, zdroji, Bohu, ať to nazve, kdo chce, jak chce. Kanál, který je každou noc otevřený pro každého. Protože sny má opravdu každý, je to fyziologicky potvrzené.

A že my chodíme a hledáme to všude možně, hledáme to na šamanských bubnováních, v kartách, nasloucháme guruům, a tím nechci říct, že je to špatně. To jsou také validní cesty. Ale pořád jsme závislí na někom. Kdežto ty sny jsou naše.

Mě by teď zajímal takový praktický náhled do toho, jak se sny pracovat. Většinou si ráno ze snů, co se nám zdály, moc nepamatujeme. Mnoho detailů zmizí v nenávratnu. Možná si vybavím jen nějaké útržky. Musím si je zapsat hned v noci? Prostě probrat se, rozsvítit lampičku a psát?

Rozsvítit si lampičku, to je cesta do pekel, to zapomeneš hned. Musí tomu předcházet následující. Ty si uvědomíš, že sníš. V tu chvíli musíš ztuhnout v té poloze, v jaké jsi, nesmíš pohnout ani brvou, natož se otočit. Nebo brát do ruky tužku, nebo rozsvěcet lampičku. To by se ten sen rovnou ztratil.

Předejdeš tomu tím, že ztuhneš a zůstaneš u toho vědomí, že jsi snil a u té scény, kterou si pamatuješ. A opatrně, protože i v tom vědomí se dají dělat pomalé, nebo prudké pohyby, pomalu vědomím uchopuješ tu snovou scénu. A když ji máš uchopenou, tak si sám pro sebe začneš vyprávět příběh toho snu.

Když to takto uděláš sám pro sebe jednou, dvakrát, a máš jistotu, že si to pamatuješ, tak v tu chvíli se otočíš, rozžneš lampičku, vezmeš si tužku a zápisník a zapíšeš si to, co si pamatuješ. Důležité je poznamenat si emoce, které k tomu byly, případně vedlejší dějové linky, k té hlavní. A to se dá vycvičit a stojí to jenom disciplínu.

Protože samozřejmě třeba ve dvě ráno, nemám mnoho chuti rozžínat lampičku a zapisovat si sen. Za všechno se platí. Ale těžké je to jenom ze začátku. Když zjistíš, kolik dobra ti z toho plyne, že se ti vyplatí snům rozumět, tak už to tak těžké není. Prostě je to obchod, ty zjistíš, že se ti vyplatí snům rozumět. Protože to vede k dobrým věcem pro tebe.

Protože popravdě to ve mně vyvolává obavu, jak moc si tím naruším spánek. Není to potom moc velké narušení jeho kvality? Nebudu potom ráno nevyspalý, unavený?

Tak také to nemusíš dělat pokaždé. Stačí zpracovat jeden sen týdně. Takže si nemusíš zapisovat každý sen a vzbudit se osmkrát za noc. Pro člověka, který chce porozumět svým snům a mít z toho dostatečný prospěch, není reálné rozebrat víc než jeden sen týdně. Někdy to třeba můžou být tři sny a potom zase měsíc nic.

To je pro mě velmi uklidňující informace. Víš, že považuji spánek za velmi důležitý. A když si představím, že další den by ze mě měla být zombie, protože jsem si celou noc, nebo víc nocí po sobě zapisoval sny, tak se mi do toho úplně nechce.

Práce se sny je o komunikaci a já to beru jako komunikaci s někým inteligentním, s vyšším vědomím a mám zkušenost, že ono se přizpůsobuje. Když dáš ze začátku najevo ochotu nechat se vzbudit i ve dvě v noci, abys jakoby dokázal, že to myslíš vážně, že opravdu chceš se sny pracovat a vytrváš nějaký čas, tak jsem vysledovala, že se ti sny začnou zdát v tu dobu, kdy se budíš bez budíku, třeba ze soboty na neděli.

A úplně nenásilně si sen zopakuješ a zapíšeš a pak se jdeš nasnídat a nějaké noční buzení vůbec není potřeba. Protože duše si jakoby řekne: „Hele, on to myslí vážně, tak já ho nebudu týrat buzením, pošlu mu to hezky v sobotu ráno“.

Zároveň má práce se sny ještě jeden obrovský bonus. Když se člověk naučí pracovat se symbolickou rovinou snů, to znamená překládat symboly, které se mu objevují ve snech, tzn. ví, že se mu nezdá o tchýni, ale o něčem v něm, co je jako tchýně, nebo že se mu nezdá o červených holínkách, ale o něčem v něm, co je jako červené holínky. A umí zjistit, co to je, co je jako ta tchýně nebo jako ty holínky a najednou začne úplně automaticky pracovat i s bdělou realitou.

Najednou to není o tom, že mu ujel autobus, ale že se mu v životě děje něco, nebo se svým životem zachází tak, že to je, jako když mu ujede autobus, když jde na důležitou schůzku. Nerozbije se ti váza, ale ve svém životě se chováš tak, že to je, jako když rozbiješ vázu, která pro tebe byla třeba hrozně důležitá.

A může to být i tak, že tvá reakce na někoho, kdo ti něco udělal, není třeba reakce na to, co se skutečně stalo, ale na to, co je v tobě?

Ano, a co je jako ta situace, nebo co je jako ten člověk. To neznamená, že by to nemělo význam v reálném životě, že by to nemělo realitu samo o sobě. Má, ale zároveň to má i tuto další, která je svým způsobem daleko důležitější, protože je to jediná úroveň reality, na které já můžu něco měnit.

Protože nemůžu změnit druhého člověka a nemůžu slepit vázu, která je na tisíc kousků, ale můžu pochopit, proč se mi to děje, změnit případně svoje vnitřní nastavení. Ne hned, lusknutím prstu, bude to třeba práce na rok, ale můžu se o to pokusit, posunout se, a tím se posune i moje vnější realita. A o to jde.

Například ty, kdybys pracoval touto metodou. Z půlky to už pravděpodobně se svými klienty děláš, když s nimi pracuješ, protože jim pomáháš pochopit, proč mají zablokovanou páteř a jak to přesně souvisí se zbytkem jejich těla. A z druhých padesáti procent by sis tu metodu zvědomil, takže bys to začal dělat efektivněji a mohl bys jim třeba pomoct pochopit, co to symbolizuje v jejich životě.

Dalo by se říct takovou individuální psychosomatiku?

Ano.

Musím se přiznat, že já jsem na taková „psychosomatická“ zjednodušení dost alergický. Když třeba slyším, že někdo říká, že mě bolí kolena, protože nejsem dost pokorný, nebo že mě bolí v krku, protože jsem neřekl něco, co jsem měl říct, tak mě to tak trochu rozpaluje doběla. Protože kdybych věděl, co jsem neřekl, tak to hned vykřičím třeba i megafonem, ale pokud to nevím, tak mi je taková informace k ničemu.

Ale když pracuji s nějakým klientem a vidím, že se nedokáže uvolnit, tak mi spíše přicházejí intuitivně informace nebo nějaký pocit, proč to tak ten člověk má. A když mu to pak řeknu, tak to opravdu téměř vždy sedí. Takže si vytvářím něco jako svoji vlastní psychosomatiku, která je ale individuální pro každého klienta.

Ano, já jsem myslela tu tvoji psychosomatiku. Protože to, na co jsi alergický, to je zjednodušení psychosomatiky na atomy, která nemá s psychosomatikou nic společného. Mně se líbil výrok nějakého psychologa, který řekl, že nemůžeme za svoje jednotlivé myšlenky, ale můžeme za svoje myšlenkové vzorce. To znamená, říct někomu, kdo onemocněl rakovinou, že je to proto, že má negativní myšlenky, to je na facku.

Ale přizvat ho k tomu podívat se na dlouhodobé vzorce chování, prožívaní, myšlení, které jsou jako rakovina, a protože nejsou viděné a uchopené na té psychické úrovni, tak se musely propsat do té hmoty, tak to už smysl má. A možná to i pomůže k uzdravení. A když ne k uzdravení, tak alespoň ke smíření.

Takže přesně tak jak jsi říkal, tebe nebolí kolena, protože bys nebyl dost pokorný. My totiž nevíme, co pro tebe kolena znamenají. Ale kdybys mi řekl, co kolena znamenají, co jsou pro tebe kolena zač, tak bychom to z toho mohli vyvodit. A víš co? Zkusíme to. Řekni mi, co pro tebe jako pro fyzioterapeuta, jako pro Erika, znamená, když se řeknou kolena. Co tě první napadne.

Tak pro fyzioterapeuta je to třeba nejsložitější kloub v lidském těle. Je tam důležitá dobrá stabilita, pohyblivost, ohebnost.

Takže je to nějaká komplexita.

A co mě jako první napadlo, když jsi se ptala, co to znamená pro mě osobně, tak to bylo, že koleno je důležitá součást celé dolní končetiny, která má za úkol mě nést. Takže mě hned napadly věci jako stát na vlastních nohou, postavit se za sebe, stát si za svým.

Ok, mně to teď takto stačí, protože to je jen ukázka. Takže je to komplexita, je to flexibilita a je to schopnost stát na vlastních nohou a postavit se za sebe, což jsou dvě věci. A to, že ty kolena bolí znamená, že tě vlastně bolí toto. Že ti ta kolena říkají: „Hele, něco velmi komplexního, co souvisí s tvojí flexibilitou a je o tvojí schopnosti domnělé i skutečné se za sebe postavit a stát na vlastních nohou, je tvoje bolest. Cítíš bolest v této oblasti“.

A to by bylo předmětem dalšího zkoumání. Buď by to bylo pro tebe úplně nové, protože by to bylo potlačené, nebo by to s tebou hned poměrně dost rezonovalo, protože to znáš ze svého života a tak nějak to tušíš. Bylo to pro tebe srozumitelné?

Rozhodně. Musím říct, že to bylo hodně přesné. Když jsem říkal, že si tvořím jakoby svoji psychosomatiku, mám to hodně intuitivní. Napadají mě myšlenky, které, když klientům říkám o nich samých, tak jsou hodně překvapení, jak to můžu tak přesně vědět, když je vidím třeba poprvé v životě. Ale já vlastně ani nevím, odkud to vím. Občas, celkem výjimečně sice řeknou, že toto opravdu nejsou oni, ale když to formuluji malinko jinak, tak řeknou, že vlastně ano, že přesně tohle se jim děje, nebo přesně toto dělají.

Jasně, protože jde i o ty pojmy. A to jsem přesně chtěla říct. Že ta metoda práce se sny je kouzelná v tom, že to neuděláš za ty lidi, ty jim to neřekneš, ale ty to uděláš na základě pojmů, které ti oni sami dodají. Jako já jsem ti neřekla: Kolena rovná se nedostatek pokory. Ale zeptala jsem se: A co pro tebe znamenají kolena? Aha? Flexibilita, stát na vlastních nohou… to nikde v žádném snáři v symbolech nenajdeš.

Ale pro tebe to tak je. Tak to tak je. A najednou jsme extrahovali nějaké vědění, které je pro tebe důležité, protože jsi si na tom něco uvědomil.

To znamená, že existují lidé, kteří jsou stejně jako ty velmi intuitivní a sny si třeba také vykládají intuitivně. A většinou jim význam toho snu nějak doteče a oni ten sen pochopí. A ptají se mě, jestli jim ta učebnice k něčemu bude dobrá. A já jim říkám, že to závisí na tom, jaký k tomu mají postoj.

Buďto jsou spokojení s mírou pochopení svých snů, a v tom případě pro ně učebnice žádný význam nemá, nebo by je zajímalo ještě něco dalšího a pak by pro ně cenu měla, protože by jim do toho hodila trochu toho racionálna, analýzy.

Paradoxně mám zkušenost s intuitivními lidmi, kteří si ode mě dali pomoct s výkladem svého snu a unisono hlasem říkali: „To by mě v životě nenapadlo, co se tam ještě všechno dá najít.“

Rozkryli jsme ještě další významy, které skrz intuici nedotekly, takže to pro ně bylo obohacující. A tak si představuji, že kdybys ten způsob pracování, který představuji v učebnici, zahrnul do své praxe, tak by jí to dalo nějaký další rozměr. Když ji tam nezahrneš, nic se nestane, protože to umíš dělat intuitivně a když to zapojíš, tak by to mohlo mít přínos. Třeba už jen v tom zapojení těch lidí.

Tím, že bys jim to předával, činil bys je na sobě méně závislými, protože takto jim to přečteš, ale oni to sami neumějí a příště, když je něco trápí, musí zase za tebou na to „čtení“. A takto bys mohl své klienty učit, jak se číst a oni by se stávali lepšími klienty, protože by makali komplexněji.

A to je předmětem tvojí učebnice. Naučit se pracovat se symboly.

O: Ano. Ona je ta metoda neuvěřitelně jednoduchá. Nebo to řeknu takto, ona je jednoduchá, ale není snadná. Ona je vlastně komplexní v té své jednoduchosti a předvedla jsem ti ji tady v té ukázce. Akorát že v  učebnici je to zasazené do nějakého teoretického kontextu, aby to dávalo smysl. Je to tam propojené s otázkami, protože je potřeba klást si otázky.

Nestačí se zaměřit jenom na ten jeden symbol, je potřeba ho nějak rozšířit a na to je potřeba klást si otázky. A pak je to tam ukazované. Opakovaně to tam ukazuji na příkladech, aby to bylo jasné a nechávám lidi si to vyzkoušet na jiných příkladech.

 

A teď mám otázku. Říkáš, že ve tvé učebnice je to všechno vysvětlené, je tam mnoho příkladů a cvičení, aby to člověk pochopil. Ale i tak, když tě tady poslouchám, tak ty jako psycholog a člověk s praxí, máš ohromný záběr a umíš s tím pracovat.

Ale třeba takový úplně běžný člověk. Koupí si tvoji učebnici. Do jaké míry bude schopný tuto metodu dostatečně zvládnout, aplikovat, pochopit symboly ze svých snů? Protože určitě čerpáš i z mnohých jiných vědomostí. Bude schopný sám bez tvých zkušeností se svými sny dostatečně pracovat?

Mám zkušenost z praxe, že zaprvé člověk, který je úplně ponořený do materiální, hmotné verze této reality a sny považuje za takovou blbost, která se mu v noci zdá, si tu učebnici nekoupí. To znamená, že tu učebnici si koupí lidé, které sny nějak zajímají. A většinou jsou to lidé, kteří na sobě už nějak pracují. Byli na nějakém kurzu, workshopu, třeba i na výkladu karet, nějak cvičí nebo meditují, prostě něco se sebou dělají.

A takoví lidé, kteří na sobě už nějak pracují, mají dost zdrojů na to, aby si ten sen vyložili dostatečně dobře. A tady se dostávám k důležitému bodu, že neexistuje správný výklad snu. A s tím souvisí bod dva, že při vykládání snů nejde o výklad. Jde o ty vhledy, o to uvědomění a ten proces uvědomování si, který se dostavuje při vykládání snu a jde o zavedení pravidelné sebereflexivní praxe prostřednictvím snů.

Takže v tom procesu toho, co vlastně ty při vykládání snu děláš, tak tě napadne jen to, co tě napadnou mělo a přijde ti obraz, myšlenka nebo asociace, která se týká tebe. Něco, co prostě vychází z tebe. Nepřijde ti něco, co není tvoje.

Nemůže, nemá jak. Takže zkrátka to, co ti  přijít má, to ti přijde, přesně jak jsi řekl. Ty to do toho výkladu vložíš, jak nejlépe umíš, a nějaké poznání z toho budeš mít.

Takže ty si to vysvětlíš nějak, na nějaké úrovni a když budeš dál, tak si to vysvětlíš zase na té hlubší úrovni?

Ano, nemůžeš to udělat špatně, prostě nemůžeš. To, o co jde v této metodě práce se sny, je navázání kontaktu s tím někým, kdo nám posílá ty sny. Ať už to nazveš duše, zdroj, Bůh, vnitřní šaman…, jak chceš. Prostě je v nás něco, náš vlastní střed, co ty sny generuje a my, když s tím vstoupíme do kontaktu, třeba prostřednictvím snů, tak nám to vždycky jenom prospěje. Prostě to vidím po těch letech na lidech, nejen na sobě.

A tím pádem to má přesah do všech oblastí života. Předpokládám, že do vztahů, do zdraví, třeba do kreativity, rozhodování se v životě…

Přesně. Protože ty na základě toho, že jsi pochopil ten sen pochopíš sebe, ten sen je o tobě, to jsi ty. Takže ty to pochopíš a zjistíš: „Aha, takhle to já dělám. Ale já to třeba nechci dělat nebo to není úplně dobrý, třeba se nechat unášet tou svojí částí, která si myslí, že to všechno zvládne a potom se opakovaně dostává do dluhů apod., protože si toho naberu víc, než toho dokážu zvládnout. No, tak já to přestanu dělat.“ A najednou třeba do roka a do dne nemáš dluhy.

To je obrovské zlepšení. Protože jsi něco pochopil a začal jsi jednat jinak. A o to v těch výkladech snů jde. Proto tu učebnici píšu. Ne proto, aby lidé rozuměli svým snům, ale proto, abychom pochopili a na základě toho pochopení změnili své chování a činy, a tím zlepšili svůj život. A proto mi na tom tak záleží, protože mi přijde, že co už jiného bychom tady měli dělat než se snažit žít nejlépe, jak umíme, a stát se nejlepší verzí sebe sama.

Opravdu se už moc těším na svoji vlastní učebnici. Děkuji za rozhovor.

Pokud vás práce se sny zajímá, Olginu učebnici pro práci se sny a nádherný zápisník na jejich zapisování si můžete objednat za zvýhodněnou cenu na tomto odkazu: https://www.hithit.com/cs/project/5282/kniha-a-zapisnik-sny-jako-pruvodce-na-ceste-k-sebepoznani.

Máte na to už jenom 3 dny. A věřte mi, že obojí stojí opravdu za to.

Více o Olze najdete na: http://olgaplickova.cz/.

 

 

 

 

 

 

Erik Palko
Ve své praxi spojuji prastaré učení čínské medicíny s poznatky medicíny moderní. Přes vědomý pohyb a dotek učím své klienty, jak mohou tím, že procítí a poznají své tělo, žít zdravější a radostnější život. Znovu v něm být doma. Napsat mi můžete na erik@erik-palko.cz Více o mě se dočtete zde >>
Komentáře
  • Chcete získat energii a zdraví, abyste mohli žít takový život, po jakém skutečně toužíte?

    Skvělým krokem může být právě tento eBook. Neváhejte a vykročte na cestu zdraví a energie už dnes :)

  • Nejnovější příspěvky
  • Rubriky