Jsem fyzioterapeut a terapeut čínské medicíny. Více než dvacet let pracuji s klienty/pacienty na tom, aby si udrželi nebo znovuzískali své zdraví a vitalitu. Na vše, co chceme ve svém životě vykonat, potřebujeme energii. Pokud nemáme sílu, nejspíš to nepůjde tak dobře, jak by mohlo, nebo to nepůjde vůbec. 

Poznal jsem sám na sobě, že na to, abych byl zdravý, šťastný, spokojený, tvořivý, chápající nebo milující, na to abych se dokázal těšit ze života, potřebuji mít energii. Díky znalosti a uplatňování postupů, kterým staří Číňané říkali „umění pěstování života“, jsem teď zdravější, silnější a mám víc energie, než jsem měl třeba před deseti lety, a cítím, že zlepšování není u konce. Tyto stejné postupy uplatňuji při práci se svými klienty.

K tomu ale vedla ne úplně snadná cesta.

Jak to bylo předtím?

Jako dítě školou povinné jsem byl v zimním období poměrně často nemocný. Byl jsem přeborník v zameškaných hodinách ve škole. Tohle mi zrovna moc nevadilo :). Později se to trochu upravilo jakoby samo od sebe, ale i tak jsem žádný imunitní superman nebyl.

Když mi bylo něco po dvacítce, jednou v noci jsem se vzbudil s docela silnou bolestí kolen. Úplně stačilo, že se kolena jemně navzájem dotýkala, když jsem ležel na boku. Pracoval jsem v té době na částečný úvazek jako VŠ student na rehabilitaci.

U doktora

A tak jsem hned další den naklusal k ortopedovi na vedlejší oddělení. Bylo mi řečeno, že pan doktor je jeden z nejlepších ve městě. Následoval rentgen a diagnóza... subchondrální skleróza.

Zákaz běhat, chodit do kopce i z kopce, do schodů a ze schodů, nejezdit na kole. Celkově chodit co nejméně, šetřit kolena. Léky na výživu chrupavek a ibuprofen. Když jsem se bránil, že léky proti bolesti nepolykám, že ji vydržím, bylo mi řečeno, že mají také protizánětlivý účinek, tak ať je hezky beru.

Byl jsem poslušný pacient. Opravdu. Dodržoval jsem všechno do posledního puntíku. Bral jsem léky, navštěvoval procedury na mém oddělení – ultrazvuk, magnetoterapie, DD proudy, parafín. Šetřil jsem kolena a přemýšlel, kde jsem udělal chybu.

Předtím než mě začala bolet kolena, chodil jsem několikrát do týdne ráno běhat. Cvičil jsem jógu, něco přes rok jsem byl vegetariánem, nepil jsem, nekouřil. Kdyby to nebyla moje kolena, ale bolest hlavy, řekl bych si, že mám moc těsně utaženou svatozář :).

Teď si dělám legraci, ale tehdy mi moc do smíchu nebylo. Měsíce ubíhaly a stav se neměnil. Bolest byla mírnější, ale to bylo všechno. Přemýšlel jsem, co bude. Takhle jsem žít nechtěl.

Nejhorší na tom bylo, že jsem měl pocit, že žiji zdravě a stejně jsem se tomu nevyhnul. A teď jsem byl navíc odkázaný na někoho, kdo byl se mnou vždy do pěti minut hotový a já jsem byl zase venku s receptem na další dávku léku.

Výsledky terapie

Po šesti měsících mě pravidelně začal bolet žaludek. První, co mě napadlo bylo, že si s ním hraje ibuprofen. Zkusil jsem ho vysadit. Výsledek? Žaludek mě přestal bolet téměř okamžitě, kolena téměř okamžitě začala. A úplně se stejnou intenzitou jako před šesti měsíci.

Následovala další návštěva u ortopeda. Ptal jsem se doktora, co s tím. Zlepšení žádné, je mi něco přes dvacet a ani nesmím do schodů.

Odpověď, která přišla, jsem opravdu nečekal. „Vaše nemoc je degenerativní. V chrupavce čéšky máte takové prohlubně – změny, které jsou nevratné. Výrazné, a hlavně dlouhodobé zlepšení neočekávejte. Pokud chcete sportovat, sportujte. Když se to zhorší, přestanete a dáte si pauzu, budete brát léky a ono to možná zase na chvilku povolí“.

Hezky jsem poděkoval a rozloučil se a další recept si již nevyzvedl. Jezdil jsem na kole a bolest nebyla ani horší, ani lepší. Několik měsíců se nedělo nic.

Terapie trochu jinak

Potom jsem si řekl, že „západní“ medicína není jediná. Začal jsem hledat. V nějaké moudré knížce jsem se dočetl, že z hlediska čínské medicíny kolena úzce souvisí s ledvinami. Bylo tam doporučeno masírovat si reflexní zóny ledvin na chodidlech a pít ledvinový čaj dle receptu Ing. Jiřího Janči.

Do tří dnů nastala výrazná úleva, jakou jsem nepoznal dlouhé měsíce – bez léků proti bolesti – bez bolesti žaludku. Do týdne bolest zcela ustala.

V léčbě jsem samozřejmě pokračoval ještě nějakou dobu. To bylo před dvaceti lety. Výsledek? V následujících letech se bolest ještě několikrát ve velmi mírné formě ozvala. Většinou to bylo po nějaké náročné túře v Tatrách. Do dvou tří dnů bolest vždy odezněla, ať už sama o sobě, nebo pomocí bylin, reflexní terapie, nebo cvičení.

Tato zkušenost mě naučila, že existuje víc než jen jedna cesta ke zdraví. Následovaly různé kurzy z oblasti alternativní medicíny, studium čínské medicíny, psychoterapeutický výcvik, studium fyzioterapie... objevování toho, co funguje a co nefunguje. Na mně a mých klientech. Objevování svého vlastního těla a jak se v něm cítit dobře. Cesta nejen k tomu, jak se necítit špatně, ale jak se cítit doopravdy dobře.

Je to cesta, která neustále pokračuje. Pořád je co se učit a objevovat. Dnes své klienty učím, jak se zbavit bolesti nebo jiných zdravotních obtíží a cítit se dobře pomocí pohybu, úpravy stravy, bylin a změny životosprávy. Říkám tomu „umění pěstování života“. Není to cesta maskování příznaků, ale cesta hloubkového uzdravení, cesta, kde i Vy musíte přiložit ruku k dílu. Nikdo totiž nemůže být zdravý za nás. Pokud hledáte mechanika, který Vás opraví, a vy nemusíte dělat nic, jste tady špatně, hledejte jinde.

Pokud se ale chcete opravdu vyléčit a jste ochotní pro to něco udělat, srdečně Vás tady vítám, jste tu správně. Ve svých článcích na blogu, e-boocích a kurzech se s Vámi velmi rád podělím o to, co jsem se naučil jak od starých Číňanů, tak z moderní vědy. Pokud nevíte, kde začít, začněte tady a stáhněte si zdarma e-book Jak získat zdraví a energii pro život, jaký chcete skutečně žít>>>. Jde o první, ale nevyhnutelný krok na cestě k energii a zdraví.

A pokud potřebujete o mně a mé odbornosti vědět víc konkrétních informací, najdete je zde Vzdělání a praxe>>>.